Přidat názor k článku Proč jsem se přestěhovala

Mezi balením jsem si odskočila na rodinu a uviděla tenhle článek. Děkuji, děkuji. Tedy, abyste pochopila proč. Pořídili jsme si takovou poloruinu zemědělské usedlosti, jako že na chalupaření. Jenže mezitím jsem otěhotněla /o tom, že to nešlo víc jak 5 let, zažádáno máme i o osvojení se raději ani nebudu rozepisovat/No, a po jednoduché matematické kalkulaci jsme došli k závěru, že barák, byt, hypo prostě neutáhneme, takže hurá akce, stěhování na barák. Manžel napnul všechny síly a udělal ho jakž takž obyvatelným, během šestinedělí jsem ho doma jen potkávala. A za tři týdny se do našeho krásného, hýčkaného, opečovávaného bytu stěhuje jiná rodina a z nás se stanou vidláci. ANo, já, skrz naskrz měšťačka, budu bydlet ve vsi s 84 obyvateli,jednou hospodou, obchodem jež funguje 2 hodiny denně a pečivo je na objednávku. Přiznám se, že několik posledních nocí jsem probrečela a jako správný materialista mám obavy, jak to přežiju bez myčky /neb máme stejný problém s vodou/, bez ústředního topení, mateřského centra, obchodů, lidí, a co moje dcera? Jak ta si zvykne? no, v pěti měsících jí to je zatím šumák, ale potom? Jistě, existují plusy: čistý vzduch, tedy dokud se nezačne topit, protože asi naše rodina je jediná, kdo topí dřevem, ostatní topí uhlím a vůbec kdečím, ticho - až na pejsky štěkající celou noc, kdákající slepice, hýkající ovce,vrčení cirkulárek a sekaček a pil, vlastní zahrada-na které musím dřít, hrabat listí,strašně hodní lidé, které zajímá kdeco, od toho, co jste měli k obědu až po to,kdo k vám přijel na návštěvu-no,aspoň si manžel nemůže přivést nějakou ženskou , také budeme mít blíž k přírodě, no, nebo spíš budeme mít přírodu až doma, protože takové havěti, co jsem za poslední dobu potkala, že já nesbírám brouky. Já vím, zní to hodně sarkasticky, ale momentálně v sobě nemohu vykřesat ani špetku svého optimismu. Jediní, kdo stěhování přijali bez výhrad, jsou naši pejskové. Mám strach, mám strašný strach, že se tam zblázním, že zklamu svého muže, který ve mě doteď viděl holku do nepohody, že se ze mě stane ufňukaná ženská, v teplákách a zástěře......Ne, jezdí autobusy, budu jezdit na výlety i s malou,někam do mateřského centra,divadla, pracuji doma, tak budu mít větší klid, výletů do města si budeme víc vážit, pořídíme si spoustu zvířátek /jak moc se člověk musí tvářit utrápeně, aby mu manžel povolil koně?/,naučím se řídit auto, anebo radši ne.Nosím v šátku, tak alespoň budu mít kde nosit,zkusím pěstovat různé zemědělské, výživně hodnotné potraviny, já to zvládnu, musíííííííím. A vždycky si vzpomenu, že v tom nejsem sama, že někde, v nějaké jiné vesnici je žena, ženy, která také vyhání vlaštovku z ložnice, veze dítko 5 km do školky, shnilé švestky a třešně hrabě hráběma, nadává, že ji nejdou roztopit kamna......a říká si, že život je krásný, hlavně když jsme všichni zdraví a spolu.