Roberte, blahopřeji vám ke zdravým dětem a vašim holčičkám zase k rozumnému milujícímu tatínkovi! Já jako dítě takové štěstí neměla, můj otec, ač jinak velmi inteligentní člověk, měl s postojem ke mně jako k dceři problém - oblékal mne např. do fotbalistického dresu, nesměla jsem nosit šaty, jen kalhoty, nesměla jsem mít náušnice, snažil se mne přimět k různým sportům ... a já jsem paradoxně zrovna velmi "ženský" typ, nesportovní ... Naštěstí se po letech dočkal syna a "uklidnil se", ale jeho postoje mne poznamenaly a poznamenaly i můj vztah k bratrovi. Takže vím z vlastní zkušenosti, že touha po dítěti určitého pohlaví a neschopnost přijmout realitu může být velmi silná. Z toho možná poznámky všech těch "chytrolínů" pramení.
Předchozí