Přidat názor k článku Děvčátko je krásná věc

Milli, hlavne bych ti chtela rict, ze obdivuji, jak hezky vzpominas na svoji holcicku a jak jsi pri tom statecna. Znam tvuj pribeh a myslim si, ze hloubku tveho prozitku nikdy nedokazu pochopit, aniz bych to sama neprozila...Nicmene diky za sdileni nazoru. Ja jsem kdysi pracovala jako au-pair v Anglii a Francii a obe rodiny mely shodou okolnosti pouze kluky. A s matkou z franc.rodiny jsem si vytvorila velmi silne citove pouto, sama me oznacila za "jako" svoji dceru a kdyz se podruhe vdavala ve svych 50ti letech, tak me pozvala za svedkyni, coz byla pro me obrovska cest...I matka z anglicke rodiny si se mnou casto davala caj (s mlikem) a susenky a mluvila o zenskych vecech jako je menopauza, o manzelstvi...atd, bylo videt, ze ji zensky element v rodine proste chybi. Presto obe matky milovaly svoje syny a vychovali z nich uspesne mlade muze, na ktere muzou byt pysne....Kdyz jsem cekala na narozeni svych deti, snazila jsem se zamerne neprojektovat svoje genderove predstavy o jejich vychove, proste jsem si rikala, ze to jsou maly mimina a ze v ranem veku to je fakt asi jedno, jestli holka nebo kluk. Presto uprimne muzu rict, ze k synovi jsem pristupovala tzv. s "cistym stitem", kdezto ocekavani dcery bylo pro me spise "vyzvou", protoze bohuzel nemam moc dobry vztah s vlastni matkou....Takze i kdyz mam pocit, ze dceri intuitivne vice rozumim, tak zaroven mnohem casteji reflektuji svuj vztah k ni, abych se vyhnula pripadnym prikorim a nedorozumnenim, ktere jsem zazila s vlastni mamou....:-(