Přidat názor k článku Samovolný potrat - a co přišlo potom...

Děkuju všem za podporu a všem také přeju hodně síly při zvládání těžkých chvil.
Když jsem po všech výše popsaných hrůzách přišla k sobě, sedla k internetu a zjistila, že nejsem zdaleka jediná, kdo dostal v těžké chvíli od doktorů bonus v podobě hnusného chování, poslala jsem do Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem stížnost na chování zmíněné doktorky Kučerové. Několik zaměstnanců se mi neoficiálně za její chování omluvilo, z čehož mám velkou radost a sdělilo mi, že jsou u ní "přešlapy" tohoto typu dosti běžné. Oficiální vyjádření mě ale úplně dorazilo. Začalo školením o rozdílu mezi potratem a porodem v medicínské terminologii a následovalo ujištěním, že všechno proběhlo tak, jak mělo a doktorka se nemá za co omlouvat, protože je zkušená a nikdo si na ní oficiálně zatím nestěžoval. Zdá se, že trhání masa za živa teď patří v Ústí k nejmodernějším postupům a vymoženostem. Neodpustím si poslat do nemocnice ještě mou odpověď na to skvělé vyjádření a pak už budeme šetřit papírem, protože vůle k nápravě z jejich strany prostě chybí. Jediné co můžu udělat, je informovat ostatní lidi. Pro příště si při vstupu na kterékoliv pracoviště nemocnice beru do ruky baseballovou pálku a svého fyzicky zdatného muže neopustím ani na minutu, i kdyby se doktoři stavěli na uši.

Dovětek:
Potkala jsem v nemocnici řadu slušných lidí, to nepopírám a těší mě to, ale co je to platné, když mají mezi sebou i hyeny. Na hrubý pytel prostě patří hrubá záplata a moje trpělivost je u konce.
Holky, držte se a nenechte si od nemocničního personálu (promiňte mi ten výraz) kálet na hlavu. Oni jsou tu pro nás, ne my pro ně. Alla