Přidat názor k článku Děvčátko je krásná věc

Já mám podobnou zkušenost, ale bohužel v rodině :o( Mám dvě dcery a těch keců.... Když se mi narodila první dcera, tchýně mi pět hodin po porodu volala, že mi tedy gratuluju, že to je bezva ale jaký má strach o tátu (tchána), že to nemůže vydýchat, že čekal vnuka. Měla strach o jeho život - tchán je cukrovkář a trpí na vysoký tlak - údajně mu z toho šoku vyletěl cukr i tlak neuvěřitelně vysoko. Nakonec se ukázalo, že tchán byl z vnučky nadšená, ale ona to nemohla vydýchat. Dva měsíce se na ní nepřišla ani podívat - a to bydlíme v jednom baráku!!!! - protože nemohla překousnout, že to není kluk. První má být přeci kluk a pak holka. Když jsem otěhotněla podruhé, hned od začátku od ní padaly úšklebky typu - to bude určitě zase holka a podobné. Vždy, když jsem se ohradila, že i kdyby tak jako co. Tak se zarazila a hned: No to víš, že to je jedno, hlavně, aby to bylo zdravé. Toužila po klukovi - musela jsem splnit plán a mít páreček, jinak by asi její společenská situace asi hodně klesla. Ouha - zase holka. Ten škodolibý smích - jéé, zase holka... - nikdy nezapomenu! :o( Bohužel to jsou věci, co se mi hoooodně vyryli do hlavy a nikdy jí to neodpustím. Stejně jako rozdíl, který dělá mezi dětmi - její dcera (mimochodem bydlí tady taky s námi) má prvního syna - přesně tak, jak to má být! Malý je protěžovaný i na úkor mých holek, okolo něj lítá, když potřebuji pohlídat já, musí přijet moje mamka.