Já se nechci hádat. Prostě píšu svůj názor a své tehdejší pocity. Rozčarovaní z kluka jsme byli, ale důvodem bylo, že se budeme sžívat s malým človíčkem jiného pohlaví, než bylo první dítě. Žili jsme tři roky s malou holčičkou, byli jsme na děvčátko zvyklí, naše první zkušenosti s miminkem a péčí o něj byly s holčičkou. Péče o chlapečka je trochu jiná (rozuměj hygiena). Trvalo mi chvilku, než jsme si na sebe zvykli.
A za druhé - protože na nás okolí tlačilo, aby se nám narodil kluk (jako bychom to mohli ovlivnit!), tak jsem si tím víc myslela na miminko jako na holčičku, aby se necítila "nechtěná" (ani u jednoho dítka jsme dopředu nechtěli znát pohlaví). To ale neznamená, že jsem kluka v žádném případě nechtěla. Bylo nám to prostě úplně jedno.
Předchozí