Přidat názor k článku Každé dítě je jedinečné

Každé dítě je jedinečné, což je veliké štěstí. Dovedete si představit tu nudu, kdyby byly všechny děti úplně stejné? Rozlišuji srovnávání a srovnávání. Na trapné soutěžení a předhánění se, čí dítě je lepší, zvysoka kašlu. Ale baví mě takové to neurážlivé srovnávání v dobrém a pro zajímavost. Když si prostě s ostatními maminkami povídáme, co našim dětem jde lépe a co hůře, co je baví a co je nebaví, jak se schopnosti dětí vyvíjejí v čase atd. Jsem strašně ráda, že mí příbuzní taktní a žádné urážlivé nesmysly mi neříkají. Mé kamarádky jsou také v pohodě, s žádnými vytahovačnými slepicemi bych se ani nepřátelila. Když mám pocit, že něco mému dítěti jde lépe než dítěti kamarádky, tak se z toho raduji pro sebe nebo to proberu s nejbližší rodinou a nikomu to neotloukám o nos. Nedávno u mě byla na návštěvě kamarádka se dvěma chlapečky a všechny debaty o jejich šikovnosti byly zahájeny čistě z mé iniciativy.
Své děti miluji, jsem ráda, když se jim něco daří, ale v žádném případě z nich nemíním dělat zlatá telata. A když jim něco nejde, snažím se je podpořit (zatím tedy jen toho staršího, mladší je ještě miminko). Říkám jim třeba: "Uvidíš, že se ti to podaří." A ne: "Jak to, že to neumíš, když XY to dělá tak krásně."
Na písku se nám zatím stalo jen to, že se před námi vytahovaly jen děti o trošku starší než můj synek. Většinou jsem jejich vytahování ignorovala nebo řekla, že můj syn umí také spoustu hezkých věcí.
A hlavně - každá maminka sama nejlépe odhadne, jaký přístup její dítě potřebuje. Takže mě vůbec nerozházelo, když se do mě na třídním srazu pustily ostatní spolužačky kvůli tomu, že svého syna uspávám. My to tak prostě potřebujeme a je nám srdečně jedno, že to a to dítě spalo samo v místnosti hned po příchodu z porodnice.