Přidat názor k článku Každé dítě je jedinečné

než samotné srovnávání mi připadá, když se děti popohánějí a nutí dělat věci, na které ještě nejsou připravené. A nenapadá mě jiný důvod, než že se tím rodiče (ale nejen oni) snaží předcházet tomu, že v případném srovnávání neuspěli.

My jsme cvičili vojtovku kvůli asymetrii šíje a špatnému zapojení břišního svalstva, i díky tomu jsme věděli, že se dítě nemá posazovat, postavovat, tahat za ruce (i když myslím, že jsme to věděli už dřív). Dětem se tím poškozuje páteř a taky často vůbec nelezou, takže se jim neposílí zádové svaly, jak by měly, naopak co nejdelší lezení je jedině pozitivní. Takže náš malý začal sám od sebe sedět v 11 měsících (myslím s oběma nohama dopředu) a chodit v 15 a půl. Nebylo vůbec možné to vysvětlit zejména babičkám a tetičkám, jak to, že má rok pryč a nechodí sám po dvou??? A už už ho braly za ruce, jenže on se jim vždy vykroutil, nebyl na to zvyklý a pohybovat se po čtyřech mu vyhovovalo, no a, že bude mít špinavé tepláky. Já mám hlavu šišatou od toho, jak mě posazovali, a skoliózu a všelijaké bolesti zad, ale hlavní asi bylo, že v roce chodím.

V kolektivu maminek a dětí se srovnávání nestraním, ale nebývá to žádné vytahování, a dávám si pozor na jazyk i tehdy, kdy je mi těch dětí skoro až líto. Sousedka začala v roce tahat svého synka za ruce a stejně začal chodit (až) v roce a půl, a zdá se mi, že má ty ruce tak nějak moc dlouhé a nohy do O, a coby "posazovanec" po čtyřech vůbec nelezl, takže se sotva ve dvou letech naučil vylézt na lavičku, na klouzačku po žbrdlinkách doteď nevyleze vůbec, zatímco náš malý to zvládal dřív, než sám chodil po dvou. Teď to možná vypadá, že srovnávám , ale chci tím právě říct to, že všechno má svůj čas a že nucením dětí zúčastnit se tohoto "závodění" jim bývá často škozeno.

Ten tlak může být nepříjemný, i od inteligentních a vzdělaných maminek často slyším "naše Alenka měla před týdnem rok a už samozřejmě chodí" nebo "Petřík už sám chodí, za týden bude mít první narozeniny, stihl to tak tak...". Ale pořád je lepší, když ten tlak maminka ustojí než když sama začne na dítko tlačit .

Co se týče mluvení, ve 20 měsících se kluk začíná trochu snažit a teprve teď spolehlivě používá výraz "máma" . V létě v kempu jsme potkali rodinku se stejně starou holčičkou, mluvila krásně, dokonce rozlišovala výrazy jako "větvička" a "klacík" . Pomyslela jsem si, jak moc je šikovná, ne jak je náš syn nešikovný. Ten je zase šikovný v jiných věcech, a až půjdou tyhle děti do školy, bude lhostejné, kolik jim bylo, když zvládly to a to.