Nepatřím mezi matky "srovnávačky". Tedy spíš patřila jsem :-(. Nikdy mě nenapadlo srovnávat své dvě dcery - jedna se narodila nedonošená, druhá je hyperaktivní, každá tedy úplně jiná a proti většině ostatních dětí "odlišné", co se týče vývoje a rozvoje smyslů. Mé třetí děťátko je syn, narodil se v termínu, je spíše hypoaktivní, cvičili jsme vojtovku... V mém okolí je nejhorší "srovnávačka" tchýně, samozřejmě srovnává hyperaktivní dceru se synem :-(, někdy i před nimi... Co mne přimělo ke srovnávání jsou připomínky dětského neurologa, kam docházíme se synem na kontroly. Pokaždé se pozastavuje nad tím, že synek moc nemluví (v létě mu byly dva roky). Vlastně jsme vloni na podzim dostali jakési ultimátum, že pokud nebude do dvou let mluvit, budem to muset řešit. Od té doby sleduji všechny přibližně stejně staré chlapce jak mluví a kolik už toho umí říct a jsem nešťastná z toho, že ten náš je jiný....
Předchozí