Přidat názor k článku Každé dítě je jedinečné

Totéž jsem dělala u svého syna. Vždycky jsme si před spaním hráli na říkanou (ty jsi moje.sluníčko, odpověď ty moje hvězdička, atd. nakonec bylo to, co máme nejraději, já byla jeho popelnička, neb zbožňoval popeláře, on byl moje všechno všechno všechnovatý :-D ) Dodnes na to vzpomínáme. A teď, když je mu 14, bych daa nevím co za jednu říkanou :-D I když občas za náma večer před spaním přijde do ložnice si pokecat a nenápadně se přitulit, jinak by se styděl. A já melu pátý přes devátý, nebo naslouchám s ušima jako lopucha a bojím se pokazit tu křehoučkou chvilku.
Ale uspávat mimíska v náručí, tj hodinku cca 5x denně, i vícekrát, hrkání s ním sem a tam, pro mě bylo špatné, protože syn měl ve 3 měsících 8 kg a já nákrčník, bolavou páteř a 51 kg. proklínala jsem tchýnču, co to kluka naučila, jakmile totiž přišla z práce, drapla kluka a odložila až se chtěla najíst,či si jít po svým a on najednou přišel o pozornost a brečel, takže jsem ho chtě nechtě musela buď chovat taky, nebo nechat plakat. Do 3 měsíců jsem vydržela, ale pak to nešlo, převykli jsme na ležení vedle sebe a muchlání a to je to nejkrásnější. Tedy pro nás.