Přidat názor k článku Mám dítě a krizi!

Článek se mi velmi líbil, je dobře, když se o takovýchto věcech píše.
Často zde hraje roli silný psychologický efekt - jako pokaždé, když se očekává, že člověk přeci "musí" být šťastný a "nemá nárok" na špatnou náladu, smutek apod. Kdysi jsem si dělala "soukromý psychologický výzkum". Ptala jsem se spousty lidí, jestli mají rádi Vánoce. Ukázalo se, že velká část lidí Vánoce ráda nemá - právě z toho důvodu, že se očekává, že se budou RADOVAT NA POVEL, a jakmile se jim radovat nepodaří, tak mají dojem, že je něco špatně. Přesně totéž se stává i u jiných událostí v životě - úspěšně složené zkoušky, promoce, svatby a samozřejmě i u narození miminka.
Podle mého názoru je hrozně důležitá opora okolí - když má kolem sebe maminka dostatek chápavých lidí, kteří jí dokažou utvrdit v tom, že i když má zdravé miminko, tak má nárok na to být bez nálady a že případně mohou přijít i větší potíže psychického rázu.
I když jsem si těhotenství a maminkovství užívala, jak nejlépe to šlo, tak na mě také přicházely úzkosti, neadekvátně jsem reagovala v situacích, u kterých jsem si rozumově dokázala zdůvodnit, že nestojí za to, abych se rozčilovala nebo trápila. Například jsem brečela jsem v porodnici, když mé miminko očkovali, a když mě sestřička poslala pryč, tak jsem měla dojem, že jsem v první kritické situaci jako matka naprosto selhala.
A co se týká pomoci okolí, je důležité, aby jí maminka využívala v míře, která jí vyhovuje. Můj prvorozený syn byl velmi spavé dítě, takže jsem dlouho téměř žádné hlídání nepotřebovala. Dost dlouho jsem syna ani nechtěla někomu půjčovat ven do kočárku. Ale nikdy bych nikomu neřekla, že je horší maminka než já, když si své miminko nechá od někoho jiného povozit.