Mám dítě a krizi!

Místo očekávané euforie a pocitů uvolnění přichází často ještě větší napětí a úzkost. Najednou má maminka před sebou tvorečka, se kterým neumí zacházet, nerozumí jeho potřebám, ale má pocit obrovské zodpovědnosti.

Také ztráta osobní svobody mnoho prvorodiček zaskočí. Nic už není jako dříve, žena už zkrátka nemůže jít, kam chce a kdy chce, skoro veškerý její čas je podřízen dítěti. Je to velká psychická a fyzická zátěž, a v období po porodu, kdy je organizmus ženy vysílený, o to větší. A aby toho nebylo málo, kolem čtvrtého až pátého dne po porodu přichází dramatická hormonální změna, spojená se začátkem laktace.

V tomto období mnoho maminek zažívá pocity smutku, zvýšené úzkosti, ztráty radosti z miminka. Jsou plačtivější a mívají pocity viny, že se o dítě nedokážou dobře postarat, že dítě nepřibývá na váze, že brečí, je k neutišení apod.

Tyto stavy jsou ale podmíněny fyziologickými procesy a většinou do několika dní odezní. Pokud jsou intenzivnější a trvají déle než dva týdny, pak se mluví o poporodní neboli postnatální depresi. V takovém případě by se žena měla obrátit na odborníka, který předepíše účinnou léčbu. Obecně ale lze říci, že ženy úzkostné, se zvýšeným pocitem zodpovědnosti, často zvládají poporodní období obtížněji právě kvůli příliš vysokým nárokům na sebe jako na matku.

Proč tady bulíš?

Samozřejmě, že radost z miminka je základním šťastným pocitem a spousta maminek poporodní období zvládne a na obtíže rychle zapomene. Nicméně na skutečnost, že porod prvního dítěte je v životě ženy zlomovou událostí, by se nemělo zapomínat a obtíže s tím spojené by se neměly bagatelizovat. Velmi nešťastně občas zakročí příbuzní ve snaze ženu uklidnit nebo podpořit. Věta jako: „Vždyť máš krásné a zdravé dítě, musíš být zdravá a šťastná, tak proč tady bulíš?“ mohou posílit pocity viny a navést mladou maminku na myšlenku, že pokud se dostatečně neraduje, tak své dítě nemiluje.

Nemiluji svoje dítě?

Je to asi trochu pověra, že rodičovský pud je něco předem daného a zafunguje ihned po porodu jako pocit intenzivní lásky k dítěti, radosti a euforie. Ve skutečnosti se vztah matky k dítěti a dítěte k matce buduje postupně. Potíž bývá v tom, co si maminky představují pod pocitem lásky k miminku. Často je to právě ta euforie a radost, přání mít dítě pořád u sebe, zážitek blaha při každodenní péči o dítě. Tyto pocity se však často začnou objevovat až po několika měsících, kdy si žena zvykne na novou roli a naučí se o dítě pečovat. Rozhodně ale nejsou tak intenzivní, jak by si některé ženy přály. Ze zkušenosti vím, že spousta maminek, které se obviňují z „nelásky“ k dítěti, se o své miminko zcela nadstandardně stará. Právě úzkost, napětí a strach ze selhání jim často brání si miminko užít a dovolit si radost a klid.

Čas jen pro maminku

Nezralé nebo příliš mladé matky občas vnímají dítě jako něco omezujícího jejich svobodu a zatěžujícího, ale i ty si rámcově do roka pevný vztah k dítěti zdárně vybudují. Také skoro každá maminka už krátce po porodu říká, že si život bez dítěte už neumí představit. Co to tedy je, když ne láska?

Péče o malé dítě je tvrdá práce a spousta žen i mužů ji hodnotí jako nejtěžší práci, co kdy v životě dělali. Je výhodou, když žena má pomoc od manžela a babiček, není však pro kojence příliš prospěšné, aby se u něj střídalo větší množství osob. Potřebuje si vybudovat pevný vztah hlavně k matce a otci. Je nezbytné, aby maminka měla možnost se vyspat, jít někam na pár hodin sama, popovídat si s přáteli apod. Nicméně, monotónnost je realitou a dítě v prvních třech letech života vyžaduje stabilní denní rozvrh, zázemí a úzký okruh osob, které se o ně starají. Odměnou za tu práci je pak zdravý vývoj dítěte.

Po porodu dítěte někdy propuknou partnerské krize. Častěji postihují ty rodiče, kteří nejsou na svou rodičovskou roli dostatečně připravení, těžko snášejí omezení s ní spojené a vinu házejí jeden na druhého. Také zásahy širší rodiny mohou k manželskému nesouladu přispívat. V případě dlouhotrvajících a neřešitelných konfliktů se doporučuje neotálet a obrátit se na kompetentního rodinného poradce.

Autor je poradenský psycholog a psychoterapeut www.psycholog-poradce.eu.