Myslet i na sebe není sobectví

Zvláště malá děvčátka do sebe od malička nasávají příkazy svých vychovatelů - dej mu to, nehádej se, jak se to chováš, to hodné holčičky nedělají, nemysli jen na sebe, nebuď sobec. Holčička vyroste, vdá se a začne se tedy snažit, aby nebyla sobec. Jenže aby člověk mohl dávat, je nutné, aby se také tzv. dobíjel - aby měl z čeho dávat.

V naší společnosti je podle psychoterapeutky Yvonny Lucké zakotven názor, že dělat něco pro sebe není přirozená věc. Především od žen se očekává, že budou dělat hlavně něco pro druhé - pro rodinu, pro svoje děti, partnera,rodiče. Yvonna Lucká zdůrazňuje, že ve své praxi viděla až příliš mnoho žen, které vyhověly všeobecnému očekávání, že když se vdaly, mají žít především v rodině a věnovat svoje síly dětem a manželovi. A jsou vnitřně přesvědčeny, že "dopřát si" cokoli mimo rodinu je ztráta času a sama se bavit znamená "okrádat rodinu". Právě takové ženy se však dostávají často do depresí, obzvláště v době nějaké zvýšené zátěže. Také velice trpí a dostávají se do neřešitelné situace, když děti vyrostou, začnou hledat svoji vlastní cestu a opouštět původní rodinu.

"Jen abys nezanedbávala děti"

Když se mladá maminka snaží prosadit si čas jen pro sebe, bývá někdy problémem postoj okolí. Maminky pak mají výčitky a pocity viny - často v konfrontaci s vlastními rodiči. "Když jsem řekla své matce, že chodím dvakrát týdně večer cvičit, její první reakce byla - jen abys nezanedbávala děti," přiznává mladá maminka tří ratolestí. "Přišlo mi to absurdní, vždyť věděla, že jsem vždycky pro děti dělala, co jsem mohla."

Yvonna Lucká upozorňuje, kolik negativního o mateřství předávají dalším generacím samy ženy. Některé matky říkají celé mládí svým dcerám - jen počkej, až se vdáš a narodí se dítě, všechno skončí (chození ven, zábava, čas pro sebe). Podstatou těchto negativních poselství je však to, že matky, které si ve svém životě neuměly udělat prostor pro to, aby se cítily dobře, neříkají svým dcerám - mě se to moc nepovedlo, chci ti pomoct, jak by se todalo udělat líp, ale říkají - to se nedá.

Když si žena připustí, že péče jenom o druhé není tak naplňující, aby vody v pomyslné studni jejích sil bylo stále dost, je někdy až šokovaná. Ale naznačuje to i řešení - je prostě potřeba o"studnu"víc pečovat,aby se"živá voda"znovu doplnila a vydržela...

Maminka potřebuje i čas pro sebe

Maminka malého dítěte nezbytně potřebuje nějaký čas jen pro sebe. Ve většině rodin je možné vyhradit si zpočátku alespoň část jednoho dne v týdnu, kdy může přijít miminko povozit babička nebo se starší děti vracejí ze školy dříva také se rády pochlubí kočárkem s novým sourozencem.

Takto získaný čas nemá smysl věnovat neumytému nádobí, oknům či žehlení - daleko lépe budou tyto hodiny využity (a to ve prospěch celé rodiny), když si během nich maminka dopřeje relaxační koupel, cvičení, sedne si do křesla s knížkou, podívá se v klidu na oblíbený seriál nebo si jen docela obyčejně zdřímne.

Jak miminko roste, je dobré domluvit si i delší čas pro sebe - zajít si s kamarádkami na kávu, jít si zaběhat či zaplavat, nebo si nechat "udělat dobře" nějakým typem masáže. A i když skončí mateřská dovolená anastane kolotoč zaměstnání, domácnosti, dětských stonání a domácích úkolů, měla by si maminka čas jen pro sebe udržet.

Zkuste například břišní tanec

Já jsem například před několika lety začala spolu s dcerou chodit do kurzu břišního tance. Ty dvě hodinky, kdy jsem "hodila vše za hlavu" a oddala se tónům orientální hudby, měly od počátku účinek životabudiče (stejně relaxačně, až "slastně" na mě působí malování na hedvábí, které si čas od času "dopřávám"). Možná břišní (orientální) tanec osloví i vás.

Na břišní tanec chodí jak mladé dívky či starší ženy, tak těhotné maminky. Břišní tanec je však velmi vhodný pohyb i pro maminky, které již svoje miminko mají. Na některé kurzy je možné chodit i s děťátkem - miminka jsou při tanci v náruči svých miminek naprosto spokojená! Břišní tanec rozhýbe tělo pohybem, který je ženám vlastní, prokrví ženské orgány, uvolní psychické bloky. Ženy se s jeho pomocí učí přijímat samy sebe a své tělo takové, jaké je. Uvědomí si svoji přirozenou krásu a sílu. Pomůže jim to zakotvit se pevně v roli ženy a matky.

Podporujte svou chuť "něco dělat"

Pokud jste doma s dětmi, podporujte svou chuť "něco" dělat a nebýt jen zavřená mezi čtyřmi stěnami svého bytu (víte, že v psychologii existuje termín "syndrom čtyř stěn"?). Domluvte si schůzky a aktivity s kamarádkami, a pokud zrovna žádná z nich není také na mateřské dovolené a má "jiné starosti", zjistěte si, zda je ve vašem okolí mateřské centrum.

A že u vás zrovna žádné není? Tak si je založte - takové, jaké právě vy a vaše přítelkyně potřebujete a uvidíte, že se další maminky přidají. Cestičku máte prošlapanou desítkami, ba stovkami maminek (mateřských center je u nás v současné době přes 200), které už to "své" mateřské centrum založily.

Ještě i dnes se ovšem najdou lidé (možná k nim budou patřit dokonce vaši nejbližší), kteří se zeptají "proč". Proč místo abyste se věnovala rodině, když už jste jednou "na mateřské", píšete žádosti o granty, sháníte prostory, sponzory, zkrátka "komplikujete si život". Vysvětlete jim, že jestliže založíte mateřské centrum nebo se budete podílet aktivně na činnosti toho, které u vás již funguje, vaše rodina z toho bude mít jen prospěch. Mateřské centrum usnadní nejmenším dětem sociální kontakty s vrstevníky ve velmi přirozeném prostředí, naučí je zvyknout si na jiné prostředí než doma, později jim nabídne kroužky, cvičení, programy vherně. Vy sama vyjdete z izolace, kam se na mateřské dovolené někdy dostáváte, získáte možnost realizovat své představy, budete spokojenější a to se jistě odrazí na chodu celé rodiny. Protože je opravdu důležité cítit se dobře nejen fyzicky, ale i psychicky! Starat se o svoji duševní pohodu by mělo být přímo maminčinou povinností!

"Mateřská dovolená" bez dítěte

Když měla moje kamarádka roční dceru, udělala něco, co jsem v té době moc nechápala (a hlavně to vůbec nechápala "starší generace") - svěřila ji manželovi a odjela na letní prázdninový tábor jako sportovní vedoucí. Co ji to napadlo, divila jsem se tenkrát já, úzkostlivá matka dvou mrňat, bez nichž jsem si - i když jsem "padala na pusu"- nedovedla představit ani den...Až mnohem později jsem pochopila, že moje temperamentní kamarádka unavená neustálou péčí o dítě udělala to nejlepší, co mohla - umožnila mu velmi intenzivní kontakt s tátou (který pak druhý týden za ní s holčičkou přijel, ale péči o dítě přijal bezezbytku na celou dobu tábora) a sama si dopřála činnost zcela odlišnou, která ji velmi bavila, naplňovala a "dobíjela". Prospěla tím určitě celé rodině.

Takže milé maminky, domluvte se s partnerem (předpokladem ovšem je, aby fungoval jako táta, aby ho tedy dítě neznalo jen z několika okamžiků, než po příchodu z práce usedne k televizi...) a dopřejte si třeba víkend s kamarádkami. Znám tři maminky, které svěřily ratolesti tatínkům a vyjely si na víkend na chatu jedné z nich. "Nebudeš tomu věřit, ale my jsme se první večer jen smály a smály, ani mluvit jsme nemohly, ale neuvěřitelně násto uvolnilo," vyprávěly mi... Zjistila jsem také, že některé lázně (např. Bertiny lázně v Třeboni) nabízejí relaxační víkendy - co říkáte, tatínkové, nebyl by to hezký dárek pro vaši ženu?

Nechtějte být "ideální matka"

Náš současný život je čím dále více poznamenaný tím, jaký obraz o něm nám poskytují média a v nich v neposlední řadě reklamy. Dokonale upravená, odpočatá maminka na televizní obrazovce chová vymydlené miminko, zatímco starší načinčané dítě vběhne do náruče rozzářenému tatínkovi... Růžolící batolata spapají všechno, co jim maminka s pomocí reklamovaného výrobku připraví, usnou, kdy je do inzerovaných pokrývek uloží a když na obrazovce někdo stůně, inzerovaná pilule ho postaví na nohy natolik, že se hned hrne s dětmi do bazénu... Samy víte, že to není obraz skutečného života - ale přece jen to dokáže zasít semínko nedůvěry ve vlastní schopnosti...

Protože vy sama nejste odpočatá, ale utahaná a někdy i vzteklá, dítě neusne každý den, jako když ho do vody hodí, ale pláče a budí sousedy a manžel také pokaždé nepřichází domů v náladě zrovna růžové.

Nesrovnávejte se s dokonalou matkou z reklam a televizních seriálů. A pokud vás přece jen pochybnosti přepadnou, pamatujte si, že být dokonalý není lidské.

Stát se dobrou mámou chce čas, trpělivost, úsilí, přemýšlení, pevné nervy a především hodně, hodně lásky... Vy, tatínek, děťátko, případně další vaše děti jste jedinečnou jednotkou, kterou není možné srovnávat ani se sousedy, natož s hrdiny amerického rodinného filmu. Hledejte, přemýšlejte, koumejte, zkoušejte, plačte a vztekejte se, ale taky hlaďte, masírujte, zpívejte, houpejte a hlavně milujte... A nezapomínejte si dopřávat čas i sama pro sebe!