Jak „kuře“ rozděluje peníze

Koncem července do redakce přišel tlustý balík. Obsahoval pokyny k hodnocení a třiadvacet žádostí o finanční příspěvek za region Praha včetně dalších doplňujících materiálů.

V tabulce jsem si našla, že z celkové vybrané částky může komise pro region Praha rozdělit 1 060 665 Kč + 53 033 Kč na individuální žádosti. Když jsem ovšem při „prvním čtení“ sečetla částky, o které je žádáno, vyšlo mi, že by byly potřeba miliony asi čtyři. A v tom okamžiku jsem pochopila, jak těžké to bude rozhodování…

Další dny a týdny byly ve znamení pročítání žádostí, zvažování pro a proti, dohledávání informací na internetu. Některé organizace jsem ze své novinářské práce znala, znala jsem jejich práci i výsledky, kterých dosahují. Tam bylo rozhodování jaksi „lehčí“, ale zase mě trápilo, zda některým „neublížím“ jenom proto, že o nich nevím nic víc, než napsaly do příslušné žádosti, výroční zprávy či na internet. O některých organizacích jsem zase věděla, že jejich práce je vynikající, ale věc, na kterou peníze momentálně požadují, se mi nezdála tak prioritní, abych se přiklonila k jednoznačnému „podpořit“.

Abych pravdu řekla, téměř měsíc jsem chodila „s hlavou jako věrtel“, jak říkávala moje babička, a balík žádostí jsem s sebou táhla i na dovolenou… Teprve pak jsem začala „známkovat“ jednotlivé hodnocené kolonky známkami pěkně od jedničky do pětky jako ve škole. Musím přiznat, že jedniček jsem rozdala dost, většina grantů byla opravdu dobře zpracována a peníze byly žádány na nesmírně užitečné věci ve prospěch dětí. U projektů, kde jsem věděla, že je podpořit nechci (tedy chtěla bych, ale peněz se opravdu nedostávalo pro všechny – a těch, které jsem z různých důvodů podpořit opravdu nechtěla, bylo minimálně), jsem přidala dvojky a trojky.

V úterý 14. září se konalo setkání celé sedmičlenné hodnotící komise (pražská hodnotící komise se sešla jako poslední závěrečná kapka ze všech regionů). Mezitím dle našich zhodnocených projektů „Pomozte dětem!“ sestavilo pořadí bodle počtu přidělených bodů. O jednotlivých žádostech se pak podle tohoto pořadí hlasovalo – nejprve o individuálních žádostech, na které je vyčleněno 5 % z celkové částky pro region, pak o prvních třech „vítězích“, po nich následovali tři vítězové jednotlivých cílových skupin, a pak podle bodového hodnocení další projekty.

Hlasovalo se nejprve, kdo je pro podporu daného projektu vůbec, kdo je pro podporu v plné výši, o kterou organizace požádala, kdo je pro krácení, na jakou výši a proč. Jak se v hlasování postupovalo a peněz z celkového balíčku pro region Praha ubývalo, narůstalo napětí a nervozita. Počítalo se, jak by se dalo ušetřit, aby peníze zbyly na více žadatelů. A tak např. Diakonie ČCE v Praze dostala na individuální projekt „Šimon jede do stacionáře“ z požadovaných 25 000 Kč jen 24 000 Kč, neboť jeden z členů komise dokázal vypočítat úsporu pohonných hmot 1000 Kč. Některé žádosti byly podpořeny částkou jen 50%, a rekonstrukce Dětského centra Teen Chellenge byla nakonec podpořena jen částečně (byl to poslední podpořený grant a více peněz už prostě nebylo…) tak, že podpora z „Pomozte dětem!“ pokryje střechu a střešní okna.

Na konci rozhodování byly ještě tři žádosti vybrány do tzv. rezervy. Některé regiony totiž nerozdělily celou částku, kterou měly přidělenu, vrátily ji na společnou „hromádku“ a konečná komise 22. září, která rozhodnutí regionálních komisí buďto potvrdila či nikoli, mohla z této rezervy přidělit peníze navrženým projektům.

Odcházela jsem ze schůzky hodnotící komise docela „hotová“ a s bolestí hlavy – a s pocitem, že se musím co nejvíc zasadit o to, aby se v příštím ročníku „Pomozte dětem“, který vyvrcholí v příštím roce zase už tradičně o Velikonočním pondělí, vybralo alespoň o trochu více peněz než letos. Snad k tomu přispěje i tento článek – věřte, milí čtenáři, že peníze, které pošlete na sbírku „Pomozte dětem!“, jdou přímo k těm, kterým jsou určeny a neztratí se z nich ani koruna…