Od matematiky k baby masážím

Vím, že jsi vystudovala Pedagogickou fakultu UK. Jaký obor?

Vystudovala jsem matematiku a biologii. Vždycky jsem měla ráda logiku, příroda a bylinky mě přitahovaly od dětství, a navíc jsem vždycky ráda v různých oddílech pracovala s dětmi, takže jsem byla přesvědčená, že jsem zvolila správně. Po ukončení školy jsem čtyři roky spokojeně učila, postupně i ekologii a němčinu, na kterou jsem si rozšířila kvalifikaci.

A pak přišlo první dítě…

Ano. Narození Martínka v roce 1993 zcela změnilo můj život. Těžkým porodem, který byl zakončen kleštěmi, totiž přišlo na svět miminko, které nevítaly dobré lékařské prognózy. První výrok lékařky-neuroložky je ve mně dodnes. Prováděla s Martínkem různé cviky, já stála mezi dveřmi a ona mi řekla: „Takhle strašný dítě jsem ještě neviděla.“ A mě ta zpráva projela nejen hlavou, ale i srdcem a cítila jsem najednou v sobě velkou sílu – že něco najdu, co nám pomůže. Martínek byl hodně spastický, prohnutý do luku, sepnuté ručičky i nožičky, motoricky se nevyvíjel, jak by měl. Začali jsme tedy samozřejmě cvičit Vojtovu metodu, ale já jsem tomu říkala „jeden krok dopředu, dva kroky zpátky“. Martínek se totiž vždycky po cvičení ještě víc sevřel a stáhl do sebe. Pak jsem si vzpomněla, jak jsem už v těhotenství slyšela, že ve světě existují baby masáže a když bylo Martínkovi asi 6 týdnů, zeptala jsem se dětské lékařky, zda bychom mohli nějaké masáže dělat. Paní doktorka řekla, že mu to určitě neuškodí, ale že ona o dětských masážích nic neví. A když jsem tam přišla za tři dny, řekla mi, že jí přišel letáček o masážích a dala mi ho. Vydala jsem se tedy s Martínkem na první kurz baby masáží. V té době u nás byli pouze dva lektoři vycvičení v této technice. Začali mi to vysvětlovat, já jsem začala Martínka masírovat a tehdy jsem poprvé uviděla svoje miminko, jak se rozvíjí jako květ, otvírá dlaničky, úplně hladově nastavuje tělíčko a sděluje mi řečí těla: „Mami, to je ono, to mi dělej, to mi dělá dobře…“ Postupně jsem se celou techniku naučila a masírovala ho každý den 15 – 20 minut do roka a pak vlastně až do tří let denně, ale to už bylo spíš pochutnání, pomazlení, na podporu naší vazby a imunity.

Takže chmurné lékařské prognózy se nevyplnily?

Opravdu ne. Do roka byl ze všeho vážného, co se týče motoriky, venku, dokonce pak v něčem předběhl své vrstevníky, například si začal dříve stoupat. Potom ve školce jsme jeho zdravotní stav ještě dolaďovali homeopaticky a chodil na logopedii. Do školy nastoupil do logopedické třídy, vždy tam patřil k nejlepším a dnes chodí do výběrové třídy a je v pořádku.

A i když už mu jde na 14. rok, dodnes miluje masáže. Když na něj položím ruce, úplně vypne a ponoří se do hluboké relaxace.

Ty jsi ale baby masážemi nepomohla jenom svému dítěti.

Když jsem po roce viděla, jak moc masáže Martínkovi pomohly, řekla jsem si, že si to nemůžu nechat pro sebe. Udělala jsem si lektorský výcvik u Mezinárodní společnosti masáží dětí a kojenců a začala jsem ještě na mateřské dovolené baby masáže vyučovat v mateřských centrech. Nejdřív u nás v mateřském centru Barrandov a pak i na dalších místech. To už jsem jezdila se dvěma dětmi, protože za dva a čtvrt roku po Martínkovi přišla na svět Anička. Pak jsme natočili o masážích reportáž do televize – myslím, že poprvé to bylo v pořadu Klíč – a začalo se ozývat tolik lidí, že moje ruce už nestačily, takže jsem začala vyučovat lektory a dnes mám v České a Slovenské republice výuku lektorů baby masáží na starosti.

Také jsi o kojeneckých a dětských masážích napsala knihu.

To vzešlo z potřeb kurzů, pořád jsem množila nějaké materiály a říkala jsem si, že tohle je tak hezká technika, která přináší lidem tolik lásky, pohody, zlepšení zdraví, uvolnění psychických problémů, že si zaslouží lepší zpracování. Takže jsem napsala knihu, nafotili jsme fotografie a kniha vyšla v roce 2000 v Portálu. Od té doby se dočkala dalšího rozšířeného vydání a také vyšla ve slovenštině. Na žádosti rodičů, kteří si nebyli jistí, zda podle knihy dokážou masírovat, jsme natočili i videokazetu a připravuje se i DVD.

A přes masáže jsi se dostala k aromaterapii?

Určitě. Zpočátku jsem pracovala se základním olejem, jak mi bylo doporučeno a používala jsem éterický olej meduňku. Ale bylinky mě vždycky zajímaly, vždyť jsem na vysoké škole dělala i botaniku, a hlavně mě zajímal jejich léčivý účinek, takže jsem vystudovala Institut aromaterapie. Pak jsem studovala i čínskou medicínu a dostala jsem se k řadě dalších dotekových technik, jako je například cranio-sakrální masáž, což je ještě jemnější technika, která pracuje s centrální nervovou soustavou.

Vzpomínám si, že jsem byla u toho, když se ti v srdci a v hlavě narodila Škola vědomého rodičovství.

To byl pro mě velmi zvláštní zážitek. Byli jsme tenkrát na semináři s vynikajícími psychoterapeuty Yvonnou Luckou a Lubošem Kobrle. Už si nevzpomínám na název semináře (ostatně já taky ne…poznámka autorky), ale vím, že jsme tam prováděli různá cvičení z Pesso-Boyden terapie (viz seriál článků v Děti a my v roce 2003 – pozn. redakce), a tím se uvolňovaly v těle různé bloky a energie. A vzpomínáš si, jak jsme tam i spali? Když jsem se tenkrát ráno probudila, měla jsem pocit, že si znovu procházím porod s Martínkem a říkala jsem si – aha, to se ještě něco dočišťuje. Ale ono to pokračovalo, měla jsem pocit, že opravdu rodím, tak jsem dala nohy z postele dolů a poslouchám sama sebe, co vlastně říkám – ano, já to tedy zařídím, bude to škola vědomého rodičovství. Měla jsem skutečně pocit, že se narodilo miminko…Přišla jsem pak do té naší učebny a měla jsem najednou strašnou chuť na polívku. A dovnitř vešla kamarádka, která seminář organizovala, s kouřícím hrncem a povídá: „Má někdo chuť na polívku?“ Tak jsem si dala tu polívku a šla jsem za psychoterapeutem Lubošem, protože jsem si říkala, že tohle přece nemůžu povídat vám všem ve skupině, protože byste si mysleli, že jsem se zbláznila. Ale Luboš se vůbec nepodivil, ale řekl mi: „Víš, vy ženy máte takovou přednost, že dokážete porodem uvolnit velké množství energie, to my muži nedokážeme. Tak to ji na to asi budeš potřebovat.“ Takže jsem se uklidnila, že jsem se nezbláznila, že mě jen asi čeká nějaký projekt.

A byl to nakonec pořádně velký projekt, že?

Začalo se mi v hlavě skládat, co by v takové škole vlastně mělo být a během roku jsem promyslela a sestavila třísemestrální cyklické studium. Výuka probíhá vždy jednou za měsíc od pátku večer přes sobotu a neděli, zabývá se tématy od preprenatalu, přes prenatal, porod, až po předškolní věk dítěte a učí, jak se rodič může na toto období připravit, jak ho může vědomě prožívat, co všechno s děťátkem může rodina zažít, pokud možno radostně a pokud se objeví nějaké problémy, kde hledat odpovědi, jak postupovat, co pro ulehčení nebo zvládnutí situace můžeme udělat dobrého. Lektoři v této škole jsou lidé, které jsem během svého života a během péče o Martina potkala a kteří na mě hluboce zapůsobili. A když jsem je začala obcházet – s vědomím, že většina z nich je velice, velice zaneprázdněna – moc mě potěšilo, že žádný neodmítl, že vždycky řekli: „To je zajímavý projekt, do toho jdu, na to si čas udělám.“ Takže takhle se narodila Škola vědomého rodičovství a už běží šestý ročník. Mám z toho velkou radost, protože od nás vycházejí lidé, kteří načerpané vědomosti neuplatňují jen ve svých rodinách. Záměrem školy totiž je, aby z ní vycházeli připravení lektoři, kteří budou buď zakládat nová centra vědomého rodičovství, což už se začíná dít, nebo v centrech už existujících – ať už jsou to mateřská centra, centra zaměřená na péči o rodinu, ale i některé pedagogicko-psychologické poradny – rozšiřují nabídku o témata, která si u nás „prožili“.

Založila jsi také vlastní firmu.

To vzniklo také z potřeb masáží. Čím víc jsem se dozvídala o masážích a aromaterapii, říkala jsem si, že by byla škoda, kdyby u nás nebyly ty nejjemnější aromaterapeutické produkty pro těhotenství, porody a miminka, protože si myslím, že to je nádherné období života, které si zaslouží tu největší péči a lásku. Takže vznikla firmička Ellinor, což v překladu znamená Bůh je moje světlo, která nabízí produkty aromaterapie právě pro těhotenství a porody a pro miminka a celé rodiny. Podle našich receptur nám tyto kompozice míchají v laboratořích Nobilis tilia. V současné době v rámci Ellinoru pracujeme na projektu, ze kterého mám také velkou radost, a to je podpora porodnictví. Samozřejmě, že podporující prostředky si k porodu dnes může maminka přinést sama, ale pracujeme na vzdělávání porodních asistentek, aby už samy přicházely na předporodní přípravu i k porodům obohaceny těmito znalostmi. Ve své téměř čtrnáctileté praxi jsem se dostala ke spoustě miminek, kde bylo třeba řešit následky – následky neinformovanosti rodičů, ale i zdravotnického personálu, následky nespolupráce. Sama jsem u Martínkova porodu cítila, že bych to chtěla jinak, ale moje pocity jako matky nebyly vůbec podpořeny. Dnes už jsme naštěstí o hodně dál a ve spoustě porodnic už dbají na to, aby mamince i miminku bylo dobře. Tedy aby bylo všechno „dobře“ nejen podle zdravotnického itineráře, ale i pro psychiku matky a dítěte. Myslím, že právě bylinky dokážou maminku, miminko, ale i zdravotnický personál při porodu krásně provázet.

Martinovi bude příští měsíc čtrnáct let, Aničce bude letos dvanáct. Jak bys tedy dnes shrnula, jak tě mateřství změnilo?

Už jsem nad tím víckrát přemýšlela a opakovaně za tuto zkušenost děkuju. Samozřejmě, že v prvních chvílích po porodu Martínka, kdy mi bylo nejhůř, jsem si říkala – tak jako asi každý vždycky znovu v takové situaci – proč právě já, jak se to stalo, kdo za to může? Ale tím, že jsem hledala a našla sílu ve svém srdci a pomoc ve svém okolí – nejen od lidí, ale i od bylinek – mi přišlo, že je to nádherné učení, které dnes dávám dál. Právě to těžké, čím člověk projde a v čem vyzraje, pak často dokáže předávat dál jako určitou životní moudrost, kterou prožil a zvnitřnil v sobě. Na své cestě jsem potkala spoustu krásných lidí, spoustu hezkých, příjemných a účinných technik a těší mě, když vidím a cítím u svých dětí, v naší rodině, ale i kolem sebe v mnoha dnešních mladých rodinách jakési kouzlo srdečního propojení, porozumění mezi rodiči a dětmi, chuť žít spolu v lásce, projevit lásku, vychutnat si ji a prožít rodičovské i dětské poslání až do dna a nenechat si to utéct mezi prsty, mezi spoustou každodenních povinností. Opakovaně se setkávám zvláště u starších žen s tím, že když se seznámí s technikou baby masáží, často se rozpláčou a říkají: „To je škoda, že jsem to neznala dřív, to by se mým dětem taky líbilo, je mi líto, že jsem jim to jako máma nemohla dát.“ A já jim říkám: „Na dobrou věc není nikdy pozdě, až přijdete domů, zkuste to, i když vašim dětem je už dvacet.“ A pak mi chodí radostné zprávy, jak si to užívají a co všechno se mezi nimi čistí. Na základě svých zkušeností doporučuji masáže i v pubertě, aspoň jednou týdně, protože se nádherně otevřou komunikační kanály a rodiče neztratí s dětmi kontakt. A aromamasáže doporučuji i mezi partnery. Samozřejmě, že musíme vycházet z reality, z našich časových možností, ale stačí pár minut – namasírovat třeba ramena, obličej, chodidla a uvidíte, co to bude dělat s vaším vztahem, jak se bude prohřívat, jak se budou odplavovat nánosy našeho uspěchaného života a když přidáme voňavou bylinku, začneme se vracet k hřejivému domovu, kde žije láska přes projevený dotek a pohlazení.