Dětská ruka a její procvičování

Cvičí smysly dítěte, rozvíjí paměť, fantazii, myšlení, řeč, působí na city, vychovává vůli a pomáhá vytvářet jeho povahu. Hračka cvičí zrak, sluch a hmat. Dítě poznává v hračkách různé tvary předmětů, pomocí hraček se učí rozlišovat barvy. Hra působí nejen na motoriku celé horní končetiny, ale může zlepšit i celkovou pohyblivost. Později pomáhá zlepšovat soulad pohybů na horních končetinách, zlepšuje jemné pohyby, významné pro pozdější nácvik psaní, kreslení i úkony sebeobsluhy.

Při hře a zaměstnávání se nesmí nikdy zapomenout, že obojí je nutno vybírat tak, aby bylo úměrné pohybovým a psychickým schopnostem dítěte. Nesprávně volené zaměstnání, zvláště takové, které je nad pohybové možnosti dítěte, může znamenat nejen zhoršení kvality stávajících pohybů, ale působit nevhodně i psychologicky.

Vhodná poloha

Velký důraz klademe na vhodnou polohu a umístění dítěte jak při hře, tak i zaměstnání. Poloha má maximálně usnadňovat úkoly, které jsou dítěti dávány. Je důležité zajištění sedu, vhodně připravená stolní deska, dbáme o plnou oporu dolních končetin o podlahu, nebo vhodnou podložku. I postavení člověka, který s dítětem pracuje, je velmi důležité. Záleží na tom, co s dítětem provádí. V řadě prací, hlavně základních, kdy musíme dítěti nejdříve výkon předvést, je nejlépe, když stojíme za dítětem, nebo nám dítě sedí na klíně. Dítě tak může pohyb sledovat ze správné perspektivy. Z počátku dítě přihlíží, co naše ruce dělají, pak eventuálně se našich rukou přidrží, postupně pod vedením se snaží provést pohyb samo, aby nakonec pracovalo bez cizí pomoci. Při instruktáži ze strany volíme tu stranu, kam míří pohyb dítěte. Tam, kde je potřeba navázat maximální slovní kontakt s dítětem a hra není jenom záležitostí manipulační, ale i záležitostí slovní, je nejlépe, když jsme proti dítěti.

Pravák, nebo levák?

Dítě používá během prvních dvou let obou rukou se stejnou dovedností. Koncem druhého roku je však přednostní užívání jedné ruky zřetelné. Ve většině případů jde o pravou ruku. Leváctví se vyskytuje jen asi u 10 % dětí. Jeho příčinou je vrozená převaha jedné mozkové polokoule. U praváků levé polokoule, u leváků pravé. V ní se vytvoří ústředí ovládající řeč a jemné pohyby ruky. Každé dítě prochází v rozvoji manipulace horních končetin určitými etapami, které mají určitý pevný řád. Dítě začíná pozorováním předmětu, pak se snaží předmětu dotknout, uchopuje jej při podání oběma rukama, postupně jednou končetinou, přendá z ruky do ruky, eventuálně jednou rukou předmět přidržuje a druhou manipuluje. Konečným stadiem jsou pak symetrické práce obou horních končetin.

Posturální jistota

Aby dítě mohlo rozvíjet ruku, musí mít posturální jistotu. Proto využíváme cvičení na míči jak v poloze na bříšku, tak v poloze na zádech. Dítě přidržujeme za kolínka a pomalým vychylováním do stran přimějeme svaly k automatickému ovládnutí polohy. Svalovou aktivací je automaticky převáděno těžiště. Mimovolně se objevuje opora a vzpřímení v opěrných zónách. Opěrná zóna tvoří místo, ke kterému směřuje tah svalů. Klouby se prostřednictvím vyvolané svalové aktivity nastavují do centrovaného postavení. Kloubní plochy jsou automaticky vedeny do polohy, při které je kloub v takovém postavení, aby byl schopen snášet zatížení, má maximální stabilitu a optimální předpoklady pro další pokračování pohybu.

Uchopování a manipulace s předměty

Pokud jde o ruku, uchopuje dítě nejprve do dlaně – trénujeme hru s chrastítkem. Nabídneme dítěti chrastítko nebo mu je dáme do ruky. Poskytneme dostatek času, abychom mohli pozorovat, co dítě dělá. Po chvíli chrastítko dítěti vezmeme, položíme na hruď, nebo vedle ramen a necháme je, aby si hračku znovu našlo. Později, kdy už dítě uchopuje palcem a prsty, využíváme ke hře kostky. Dítě držíme na klíně, na stůl položíme kostku tak, aby dítě na ni dosáhlo. Když ji zvedne, položíme na stůl další kostku. Dítě ji uchopí a tluče s nimi o sebe, o stůl, znovu pokládá na stůl, můžeme využít i hry na schovávanou. Kostku zakryjeme šátkem, a vyzveme dítě, aby ji hledalo. Zpočátku dítě hrubě cílí, potíže mu činí vložení jednoho předmětu do druhého. Trénujeme tak, že vložíme kostku do krabice, pak ji vyndáme a podáme dítěti a slovně je vyzveme, aby kostku vložilo do krabice samo. Postupně přidáváme další kostky, nebo jiné předměty. Manipulační prostor zmenšujeme, až dítě dokáže zavedení předmětu do nejmenšího otvoru. Stejným způsobem trénujeme i nehtový úchop.

Pro rozvoj ruky je důležité měnit tvary, materiály, teplotu předmětů. Malým dětem nebráníme vložit předmět do úst. Ústa jsou pro dítě kontrolním orgánem, který potvrdí centrální nervové soustavě všechny informace o předmětu, které odeslala do mozku ruka. Hmatové vnímání je mnohem namáhavější a trvá déle než vnímání zrakové. Využíváme tvořivosti dítěte, volíme materiály snadno dostupné (mydlinky, písek, modelovací hmoty, těsto). V nich pak dítě hledá schovaný předmět. Pro vývoj ruky je důležitá i orientace v prostoru. Dítě učíme zacílit ruku nad pohybujícím se předmětem. Využíváme setrvačníkové hračky, míče, hračky na provázku. Hračky posunujeme po rovině i nakloněné ploše.

Samostatnou kapitolou je nácvik krmení i nácvik oblékání, práce s tužkou a malování.

Autorka je fyzioterapeutka, pracuje na oddělení rehabilitace a léčby bolesti Polikliniky Prosek v Praze.