České děti se hrbí. Špatně stojí i sedí. U puberťáků se dokonce uvolněný postoj a shrbená záda staly módou. Zdaleka si přitom nezadělávají jen na problémy s páteří. Špatné držení těla působí na celý organismus, a dokonce i na naši psychiku.
Všechny poruchy držení těla vedou postupně k pravidelným bolestem. S prevencí a nápravou je proto obzvlášť důležité začít už v dětství. I proto, že vadný postoj těla utlačuje vnitřní orgány, hlavně břišní a dýchací. To může vést k celé řadě zdravotních problémů, například ke špatné funkci střeva nebo k nedostatečnému okysličování organismu. Děvčátka by měla mít pevná a rovná záda, aby mohla v budoucnu bez problémů donosit dítě. S oslabenou páteří hrozí v těhotenství velké bolesti. Podle některých studií dokonce pevná páteř a s ní související pevné břišní a pánevní svaly ulehčují vznik gravidity. Držení těla ovlivňuje i psychiku. Děti rovné jako pravítko jsou obvykle sebevědomé a optimističtější než ty, které chodí shrbené. Vzpřímená a uvolněná páteř navíc umožňuje lepší proudění energie v těle, takže děti jsou méně unavené.
Většina problémů s páteří se naštěstí dá buď odstranit, nebo alespoň významně zmírnit pomocí vhodného cvičení. Zvlášť v případě dětí je dobrou prevencí nesprávně se vyvíjející páteře sport. Na vědomí ale musíme vzít, že přílišné přetěžování může být stejně škodlivé jako zahálka u počítače. Podle odborníků není vhodné vybírat dětem konkrétní sport moc brzy. Vzniká tak jednostranná zátěž, což se týká především sportů, jako je fotbal nebo tenis. Ani cyklistika nemusí být pro zdravý vývoj páteře to pravé. Pokud už dítě takový sport provozuje, měli bychom dbát na to, aby se zátěž kompenzovala - například rehabilitačním cvičením nebo plaváním. Z hlediska pohybového aparátu je nejvhodnějším sportem vůbec plavání. Zvlášť holčičky ale často tíhnou k úplně jinému druhu pohybu - baletu a různým tanečním kurzům. I ty lze podle odborníků doporučit, pokud ovšem malá baletka netrénuje denně. V opačném případě vede balet a taneční výchova u děvčat k správnému a sebevědomému držení těla.
U školáků je potřeba dát pozor na výběr správné aktovky.
Ta by měla mít široké popruhy přes ramena a pevnou zadní část, nejlépe anatomicky tvarovanou. Na levné exempláře z tržiště je v tomto případě lepší zapomenout, stejně jako není dobré podléhat žadonění dětí, které chtějí jedině tašku s „barbínou“ nebo „spidermanem“, pokud neodpovídá anatomickým nárokům. Myslete také na to, že dětmi oblíbené batohy s nezpevněnou zádovou částí nejsou vůbec vhodné pro školáky prvního stupně základních škol.
Čím vyšší ročník základní školy váš potomek navštěvuje, tím se zvyšuje i hmotnost jeho aktovky. Potřebuje stále více a více učebních pomůcek, což se může projevit právě bolestmi zad. Rozhodně tento fakt nepodceňujte. Zkuste se ve škole domluvit, aby si mohl některé těžké učebnice a pomůcky nechávat tam. V některých školách mají k tomuto účelu speciální skříňky, které se mohou někdy přednostně přidělovat dětem se špatným vývojem páteře. Kromě toho můžete dítěti pořídit dvoje učebnice - jedny má pak doma, druhé si nechává ve škole.
Samotné sezení ve školních lavicích může také představovat problém. U školáků bývá velký rozdíl ve výšce a vašemu potomkovi pak nemusí vyhovovat velikost židle a lavice, které jsou zhotoveny pro průměrně vysoké dítě. Pro dítě přesahující o hlavu své spolužáky pak může být dodržování zásad zdravého sezení - vzpřímeně a s koleny v pravém úhlu - téměř nemožné. O to důležitější pak je, aby dítě nezůstávalo sedět v lavici i o přestávkách. Takže pokud jste obligátní otázku „co bylo ve škole“ dosud vztahovali jen na výuku, zkoušení a známky, začněte se nyní zajímat i o to, jak dítě tráví přestávky. Na některých školách mají speciální koutky s žebřinami, žíněnkami nebo třeba i pingpongovým stolem, kde se mohou děti o přestávkách odreagovat pohybem. Pomůže ale i to, když se váš potomek o přestávce aspoň projde a trochu se protáhne.
Velmi důležitá je i správná výživa. Odborníci doporučují v období rychlého růstu obohatit dětskou stravu o některé vitaminy a stopové prvky, především o vápník a vitamin A. O vhodném přípravku se poraďte s pediatrem nebo ortopedem.
K častým poruchám vývoje páteře patří takzvaný zvýšený stupeň normálního zatížení páteře. Za tímto označením se skrývá skolióza, kyfóza a lordóza. Ve všech třech případech se jedná o abnormální zakřivení páteře, které má tendenci se v případě nedodržování režimu doporučeného lékařem či fyzioterapeutem zhoršovat. Nejčastější je skolióza, tedy vychýlení páteře do strany. U dětí s tímto defektem bývá někdy už na první pohled patrná nestejná výška ramen a šikmá pánev. Skolióza může být buď vrozená, nebo vzniká následkem jednostranné zátěže. Dochází k ní i při nestejné délce dolních končetin. Výraznější skolióza se projeví nestejným sešlapáváním podrážek bot. V mírné formě nemusí způsobovat žádné výrazné potíže ani bolesti.
Dobrá zpráva dále je, že skoliózu lze za pomocí správného cvičení a rehabilitace úplně napravit, avšak jen v případě, že nebyl ukončen vývoj kostí. Později se už skolióza nedá úplně odstranit, i tak se však dá cvičením dobře kompenzovat. K nápravě vedou rotační a úklonové cviky. Současně je nutné celkové posílení svalového korzetu páteře. Tady může pomoci kolektivní rehabilitační cvičení, jako podpůrný prostředek poslouží i plavání. Pozor ale na jeho správnou techniku. Plaváním stylem prsa s hlavou důsledně zdviženou nad vodou si můžete přivodit problémy s krční páteří. Dobrou volbou může být pravidelné navštěvování plaveckého klubu nebo kurzu, kde přítomný odborník poradí s vhodnou technikou.
Správnému držení těla však můžeme pomoci nejen ve chvílích volného času, ale i vsedě - při práci nebo při učení. Dobrým pomocníkem je klekátko nebo velký rehabilitační míč, které lze s úspěchem použít pro kratší sezení nebo pro střídání s běžnou židlí. Sezení na míči je částečně nestabilní, což zapojuje důležité svaly podél páteře, a nutí tak dítě udržovat vzpřímený postoj. Míč sice neposkytuje oporu, ale při mírném pohupování se může páteř také dobře uvolnit. Můžete ho navíc využít i ke cvičení. Důležité je jen zvolit správnou velikost vzhledem k postavě uživatele. Nevýhodou je, že míč může při nakloněném sedu ujíždět dozadu, tomu se dá ale zabránit jeho podložením nebo dokoupením speciálního stojánku pod míč.
Někdy může překážet fakt, že míč zabere víc prostoru než ostatní sedátka. V tom případě lze uvažovat o investici do takzvané klekačky. Ta v sobě spojuje výhody míče, je na ní navíc velmi dobře zajištěno správné sklopení pánve. Pevnost pozice podtrhuje opora o kolena. Míč i klekačka mohou ke správnému držení těla velmi dobře pomoci, ale stále platí, že ani ta nejdražší pomůcka není samospasitelná. I na tom nejlepším rehabilitačním míči se dá sedět shrbeně.
Skolióza je vychýlení páteře do strany. Vzniká následkem jednostranné zátěže nebo při nestejné délce končetin, může být i vrozená. Bývá zde nestejná výška ramen a sešikmená pánev.
Náprava: Pomáhají rotační a úklonové cviky. Aby došlo i ke stabilizaci stavu, je současně nutné celkové posílení svalového korzetu páteře.
Plochá záda. Jedná se o současné oploštění bederní, hrudní i krční páteře. Jde tedy o abnormálně rovná záda. Mohlo by se zdát, že tak je to správné, ale zdravá páteř je mírně prohnutá.
Náprava: Tento stav vyžaduje cviky zaměřené na celkově lepší hybnost celé páteře a dále na posílení svalových partií odpovědných za správné držení těla, tedy hlavně břišních a zádových.
Hyperkyfóza. Při hrudní hyperkyfóze (kulatých zádech) je patrné vyklenutí hrudní páteře, které je způsobeno ochabováním mezilopatkových svalů.
Náprava: Dá se napravit vyrovnávacími cviky zaměřenými na uvolnění hrudní páteře a posílení mezilopatkových svalů. Hyperlordóza.
Bederní hyperlordóza je nadměrné prohnutí bederní páteře dopředu. Dochází k němu při ochabování břišního svalstva, bývá doprovázeno přetížením bederní páteře. Toto držení zhoršuje například nošení vysokých podpatků.
Náprava: Dá se zlepšit cviky zaměřenými na uvolnění bederní páteře. Současně je nutno dostatečně posílit břišní svaly.
Vzpřímený sed. Dolní končetiny jsou široce rozkročené. Stehna směřují pod mírným úhlem směrem dolů. Pánev je lehce sklopena dopředu. Ramena táhneme uvolněně vzad. Bradu lehce tlačíme do hrudní jamky a dozadu (pohled směřuje vpřed), což uvolňuje šíjové svalstvo. Tento typ sezení se hodí pro jakoukoli lehkou práci vsedě a ostatní práce, při nichž není nezbytný náklon nad pracovní plochu.
Nakloněný sed. Nakláníme-li se nad pracovní desku s rovnou páteří, dochází k výraznějšímu sklopení pánve než při vzpřímeném sedu. U tohoto typu sedu bychom měli výrazněji dbát na důsledné zatažení brady směrem vzad. Umožňuje-li to charakter práce, je vhodné podpírat se lokty o desku pracovní plochy, uleví se tak mezilopatkovým svalům a dítě se nebude tak brzy hrbit. Sed na zemi.
Sed na zemi je pro nás přirozenější než používání židle. To, že není vždy nejpohodlnější a pro někoho se stává až neúnosně náročný, je následek civilizačních vlivů - nesprávného pohybového režimu. Pozitivním přínosem těchto typů sedu je nastavení pánve do stabilní polohy, což vytváří příznivé podmínky pro rovné držení páteře. Vhodné jsou zejména jógové sedy. Známý „turecký sed“ bohužel nepatří do kategorie sedů se stabilní páteří. Stabilita se však dá zlepšit alespoň tím, že se posadíme na pevný polštář, například z pohankových slupek.
Autorka je publicistka
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.
Skok
