Proč musíme chodit na rehabilitaci?

Vážení rodiče,

začínáte docházet na rehabilitační oddělení se svým dítětem, protože jeho pohybový vývoj není docela v pořádku.

Nehledejte v těchto řádcích konkrétní návod cvičení. Každé dítě potřebuje individuální vedení a proto budete úzce spolupracovat s rehabilitační instruktorkou. Po vyšetření dětským neurologem se v některých zařízeních můžete dostat do péče celého kolektivu odborných pracovníků - podle potřeby a typu poškození Vašeho dítěte. Budete se moci poradit s logopedem, psychologem, sociální pracovnicí a dalšími. Společným cílem všech je zajištění komplexní péče, kterou zejména děti s těžším poškozením potřebují. Pokud tyto odborníky nenajdete v jednom zařízení, budete je muset vyhledat na různých místech a radit se s nimi odděleně.

Posláním naší informace je zodpovězení těch otázek, které při prvním setkání odborníkům kladou. Někteří se ostýchají zeptat a potom se zbytečně trápí a ztrácejí jistotu a důvěru v léčebný postup.

Rozhodne-li lékař, že je nutné s dítětem cvičit - a to zcela specificky reflexním způsobem - namítnou někteří rodiče a zejména prarodiče, že dříve se s dětmi také necvičilo a jak se naučily běhat! Tak a podobně se dospělí často brání nepříjemné představě o náročné práci "navíc", něčemu mimořádnému a pro ně neznámému. Málokdo z nich si uvědomí, že nedávno neměli lidé ani tušení o tom, že se všechny děti bez rozdílu podrobí mezi 3. a 4. měsícem rentgenovému vyšetření kyčelních kloubů. Dnes se již nad tímto preventivním zákrokem nikdo nepozastaví. Stejně tak jako nad očkováním. Stalo se to samozřejmostí.

Dopad těchto opatření je nesmírný a jejich cílem je předcházet zbytečnému poškozování zdraví budoucích generací. Totéž poslání má i léčebná rehabilitace, kterou nyní budete provádět se svou dcerou nebo synem.

Další námitkou, která má ospravedlnit nechuť rodičů cvičit se svým dítětem, bývá tvrzení, že: "…otec dítěte také nelezl po čtyřech…" nebo "…v rodině všichni mají kulatá záda (ploché nohy, jsou neobratní)…" a podobně. Pozor!! U dětí, které nám doporučí odborný lékař na rehabilitaci, nejde o dědičné poruchy, s nimiž lze bez dalšího zhoršování zdravotního stavu klidně žít. Jde o poruchu hybnosti dítěte, která není pouhou kosmetickou nebo estetickou záležitostí.

Co tedy tomu Vašemu dítěti je?

Vždyť se usmívá, dobře jí, roste. Vyšetření ale ukázalo, že některé pohyby ručkami, nožkami i celým tělíčkem provádí jinak než zcela zdravé děti. Jinak se vzpřimuje (nebo se vůbec nevzpřimuje), když ho položíte na bříško, nerozvírá pěstičky apod. Společně s neurologickým vyšetřením nám tato pozorování umožní zjistit druh a velikost postižení. Jde o centrální koordinační poruchu.

Pod tímto pojmenováním se skrývá fakt, že řídící nervový systém (mozek) je někdy jen maličko, jindy více poškozen nebo jen odlišně funguje. Funkci svalů a jejich vzájemnou spolupráci pak řídí jinak, než kdyby byl zcela v pořádku. Některé svaly se následně mohou začít zkracovat (vznikají tzv. kontraktury). Konečným výsledkem je pak vznik deformací končetin i trupu. Tak to vypadá u těžkých poškození.

Ve všech případech dětí s centrální koordinační poruchou se dítě začne nejdříve opožďovat ve svém pohybovém vývoji. Nepřetáčí se ze zad na bříško, v lehu na zádech si nehraje s nožkami, později neleze apod. Rozvoj pohybu, který vede zákonitě k tomu, aby dítě v roce až roce a půl správně chodilo, je narušen.

Rodiče si tohoto opoždění většinou všimnou, ale bývá to často až po 6. měsíci věku dítěte. Tím se ztrácí mnoho drahocenného času, kdy se již mohlo cvičit. Čím dříve se začne se správnou pohybovou léčbou, tím je práce pro rodiče snazší a hlavně výsledky jsou dokonalejší.

Je nerozumné a zavádějící myslet si, že to všechno dítě dohoní, že je pouze jiné. Tento přístup k problému je nebezpečný a přesto velmi častý. Pohyb je pro zdravé děti něčím zcela přirozeným a nezbytným. Chybí-li nebo je nějak abnormální, je to jasná známka toho, že něco není v pořádku.

Reflexní Vojtovou metodou lze ovlivnit nepříznivý pohybový stav dítěte. Jak dokonale se to podaří, to záleží na několika faktorech:

1. na velikosti poškození mozku,

2. na tom, kdy se začalo s dítětem správně a intenzivně pracovat,

3. na kvalitě prováděné reflexní lokomoce.

Nejde vlastně o cvičení, ale o vyvolaný pohyb, kterým dítě specificky reaguje na přidržení rodičem. Rodiče to naučí kvalitní a kvalifikovaný rehabilitační pracovník, který Vojtovu metodu dobře ovládá.

Doba, po kterou je třeba s dítětem takto cvičit od začátku léčby, je individuálně dlouhá a opět závisí na výše uvedených faktorech.

V mnoha případech těžce poškozené dítě (i s rozvojem dětské mozkové obrny) při kvalitní péči a léčebné rehabilitaci dosáhlo lepšího zařazení v životě, na rozdíl od lehce poškozeného, pokud se s tímto druhým dítětem nepracovalo nebo bylo "cvičeno" povrchně, bez zájmu, špatně. V průběhu několika let může začít napadat na nožku nebo se poškození projeví trvalou neobratností a po ukončení růstu bolestmi páteře.

V době, kdy podstata poškození a způsob léčby nebyly známy, dalo se hovořit o neštěstí v rodině. Nyní, pokud lehce poškozené dítě přijde na kontrolu a jeho stav se nenormalizuje, můžeme hovořit o zanedbání léčby - nedostatečné nebo nekvalitní rehabilitaci.

Centrální koordinační poruchu nelze ovlivnit žádnými léky a nelze čekat, že se sama bez následků upraví.

V současnosti již mají rodiče možnost svým dětem dokonale pomoci. Je třeba si uvědomit, že úpravou zdravotního stavu se výrazně mění možnost zařazení člověka do širší škály pracovních oborů. Že z toho následně vyplývá uspokojení a lepší životní pocit pro dítě, které by jinak bylo omezeno svým postižením, je nasnadě.

Reflexní cvičení je namáhavé fyzicky i psychicky, je třeba být vytrvalí a vědět, co jím sledujeme. Nejde o bolestivou záležitost, dítě nic nebolí, pouze se brání omezování svého pohybu, když si ho držíme ve výchozí poloze. To je důležité si uvědomit a neplýtvat silami vydanými na chlácholení, litování a přemlouvání. K litování zde opravdu není žádný důvod. Naopak - máte možnost svému dítěti pomoci, máte jeho budoucnost ve svých rukou.

Pokud budete sami přesvědčeni o správnosti cvičení, budete s dítětem povzbudivě hovořit a jednat s ním laskavě a šetrně (byť s patřičným důrazem a důsledností), budete překvapeni dobrým výsledkem své práce.

Vědomí, že postavíte své dítě do života jako životaschopného jedince, bude vaší odměnou.

Jana Pekárková, SDMO

PhDr. Štěpánka Šprynarová, DrSc., předsedkyně SDMO

e-mail: SDMO@seznam.cz, webová stránka: www.braillnet.cz/sdmo