Naše nohy jsou mistrovským dílem, pečujme o ně, hýčkejme je, dopřejme jim odpočinku, vždyť nás nosí celý život.
Lidská noha je důmyslně konstruovaným zařízením, dokonale sloužícím člověku během aktivní fáze jeho života. Za normálních okolností je dobře přizpůsobena běžné zátěži, vznikající při chůzi po přirozeném terénu. Vlivem řady vnitřních i zevních faktorů se v průběhu života mění odolnost nohy k zatížení a v souvislosti s nošením obuvi se vyvíjejí typické deformity, působící svým nositelům značné obtíže. Jak tomu předejít?
Základy lidské dolní končetiny se objevují u embrya ve čtvrtém týdnu vývoje, noha je patrná ve čtyřech a půl týdnech, krátce poté je možno rozlišit i jednotlivé prsty.
Ploska nohy je stavěna tak, aby zabezpečila dokonalý kontakt chodidla s podložkou. Kůže je připojena ke kostním strukturám nohy důmyslnou sítí vaziva, které přenáší mechanické nároky kladené hmotností těla a umožňuje přitom bezproblémový postup nervů, cév i šlach. Bříško chodidla obsahuje vedle vazivových vláken značné množství tukových lalůčků, jejichž tuk má vyšší bod tání a jinou konsistenci než ostatní tělesný tuk. Jejich uspořádání zajišťuje ochranu chodidla proti špičatým a ostrým předmětům a proti tlakům kostních prominencí skeletu nohy, stejně jako ochranu proti teplotním výkyvům. Pod hlavičkami metatarzů jsou vazivové polštářky, které slouží k přenosu zatížení a zároveň chrání šlachy drobných svalů nohy ležící v jejich hloubi. Sklenutí nohy má za následek, že se noha neopírá o podložku celou plochou, ale jen ve třech bodech – hrbolem kosti patní, hlavicí metatarzální kosti palce a zevní hranou chodidla. Toto sklenutí je důležité pro pružné odvíjení nohy při chůzi. U novorozence a malého dítěte je ještě podélná klenba málo vyznačena. K udržení klenby nožní podstatně přispívají i svaly, které provádějí vytočení šlapky směrem dovnitř a nahoru. Klenbu nohy pomáhají udržovat i prsty, které brání prodloužení nohy při zatížení.
Příčná klenba je podmíněna tvarem a uspořádáním klínovitých kostí, dopředu klenutí ubývá a za normálních okolností leží hlavičky všech metatarzů ve stejné rovině, takže v zatížení je hmotnost těla rozložena na všechny paprsky. Délka metatarzů s délkou článků prstů podmiňuje tvary nohou. Podle zevního tvaru se rozlišuje noha řecká, egyptská a kvadratická. Nejběžnějším typem je řecký tvar nohy, noha egyptská je náchylná k vývoji vbočeného palce.
Klidný, uvolněný stoj na obou končetinách je dynamický stav, charakterizovaný drobnými, pomalými pohyby. Noha spočívá na podložce, tělesná hmotnost je přenášena hlezennými klouby na talus a odtud podle skeletu nohy na kost patní a přednoží. Měkké tkáně chodidla působí jako elastický nárazník a přenášejí bodavé tlaky skeletu na větší kontaktní plochy. Otřesy a pohyby podložky jsou specifickým senzorickým aparátem přenášeny do vyšších etáží, odkud jsou automaticky řízeny malé korekční pohyby. Stavba nohy zůstává i při zatížení zachována bez svalové práce díky vazivovému aparátu.
Lidská chůze je jako způsob pohybu umožňující přesun člověka z místa na místo zcela výjimečná. Vzpřímená chůze se děje optimální rychlostí s minimálním energetickým výdejem s jemnými variacemi podle věku a pohlaví. Noha přitom slouží jako spojení těla s okolím. Její funkci můžeme rozdělit na část nosnou, kdy noha poskytuje tělu spolehlivou oporu a přenáší jeho hmotnost jak na rovnou, tak i nerovnou či šikmou plochu a část dynamickou, kdy noha skýtá spolehlivou oporu při chůzi, skákání i při nošení břemen.
Je velmi důležité dbát na správný vývoj vzpřímení z plosky nohy. Lidé, kteří jsou vertikalizováni dříve, než je ploska nohy zralá pro stoj, neumějí nikdy zapojit svalovou souhru drobných svalů nohy do procesu stoje a chůze. Proto je důležité, aby děti lezly dlouho po čtyřech a drážděním nártu sunutím po podložce se naučily aktivovat drobné svaly nohy. Nikdy je neučíme chodit vedením za ruce, ani nevyužíváme chodítka, zabránili bychom tím přirozenému vývoji svalových souher jak v pletenci pánevním, tak i v oblasti nohy. U chodícího dítěte vždy dbáme na správně padnoucí obuv jak do délky, tak i do šířky. V krátké obuvi se prsty kladívkovitě skrčí, v široké noha klouže dopředu a opět dochází k nadměrnému kladívkovitému skrčení. Noha si zvykne používat jiné svalové skupiny, než je obvyklé pro udržení klenby a rovnováhy. Po čase zákonitě musí dojít k deformitám. Bota musí být dostatečně pevná, kotníčková, nejlépe šněrovací z prodyšného materiálu. Stelka musí podpořit klenbu nohy jak podélnou, tak i příčnou. Výrobci dětské obuvi jsou si toho vědomi. Pro seriovou výrobu vybírají typ nohy obvyklý pro tvar nohy dané země. Ten je pochopitelně jiný u Evropanů, jiný u asijských a afrických národů. Nezapomeňte na to při nákupu. Špatná bota a chybné uvědomování správného postavení nohy vede k porušení rovnováhy a stability nohy. Časem se nohy vlivem gravitace a tělesné hmotnosti stanou unavené, bolavé s otlaky, deformacemi. Vlivem špatně koordinované nohy se projeví změny a bolesti nejen na dolní končetině, ale i na držení celého těla, ale také i na četnosti úrazů dolních končetin.
Naše nohy jsou mistrovským dílem, pečujme o ně, hýčkejme je, dopřejme jim odpočinku, vždyť nás nosí celý život.
Cvičení 1: Stoj na labilním míčku.
Jednu nohu postavíme na míč tak, aby se opírala o patu a zevní hranu chodidla, vystředíme koleno tak, aby pomyslná kolmice z něj spuštěná procházela třetím prstem, pomalu přenášíme váhu ze stojné nohy na nohu umístěnou na míči. Přes plosku nohy dojde ke stimulaci rovnovážných reakcí. Pozor na správné zapojení prstů obou dolních končetin, nesmějí se zapojit pouze poslední články prstů.
Cvičení 2: Senzomotorická stimulace pomocí fyziobalu.
Stojíme u míče tak, aby se lýtko stojné nohy opíralo o míč, druhá noha se bércem o míč opírá, nárt položen na míči. Labilní plocha klečící nohy stimuluje plosku stojné nohy. Pozor na osu končetin – pomyslná kolmice musí procházet středem kolena u stojné nohy, směřuje k třetímu prstu. |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.