Miminka na koni aneb Hiporehabilitace pomáhá i nejmenším!

Hipoterapie je fyzioterapeutická metoda využívající trojrozměrný pohyb koňského hřbetu, na kterém může balancovat už dvouměsíční miminko. Pokud u dítěte existuje podezření na opoždění psychomotorického vývoje nebo poruchu řízení pohybu a rovnováhy, není nač čekat a může se začít s rehabilitací, aby se předešlo případným zdravotním následkům. Takové problémy mívají nejčastěji miminka s komplikovaným porodem v termínu, nebo ta, která se narodila podstatně dřív, než měla.

Jednou z metod vhodných k rehabilitaci dětí od jejich narození je hipoterapie, jejímž principem je stimulace globálního lokomočního vzoru obdobně jako u Vojtovy metody. Jedná se o aktivaci pohybových vzorů, s kterými se již narodíme. V případě postižení centrální nervové soustavy jsou narušeny centra nebo dráhy, které jsou nutné především k vykonání určitého pohybu, ale i k nastavení svalového napětí či ke správnému vývoji řeči a smyslových funkcí. Význam hipoterapie je především v bohaté stimulaci, která je dána krokem koně, jeho balanční plochou v 3D rozměru a správném načasování v pravidelném rytmu. Pro úspěšnost léčby je nutná motivace, kterou nám kůň většinou přináší automaticky. Zároveň s aktivací limbického systému ("pocitový mozek") je hlavním spouštěčem pro daný pohybový program. Například pokud stimulujeme dítě v poloze primárního vzpřímení (vleže na bříšku) má výraznou motivaci ke zvednutí hlavičky během hipoterapie i přesto, že toho není ve spontánní aktivitě zatím schopen. Intenzivním opakováním vzniká možnost k fixaci tohoto vývojového stupně.

Hipoterapie jako forma fyzioterapie je vždy zařazována do komplexní rehabilitační péče, a čím dříve je započata, tím je její efekt výraznější z důvodu využití plasticity mozku, která s věkem klesá. Zároveň je nutné respektovat první týdny života, kdy je prioritou klid matky i dítěte. Pokud nebudeme brát v potaz šestinedělí, tak teplo koně a balanční plocha, kterou nám hřbet koně nabízí, mohou být přínosné už od cca 4. týdne života, kdy nám začíná zapojování těch svalů, které jsou zodpovědné za první oporu o ruce a tím i zvednutí hlavičky. Česká republika je světovým průkopníkem v aplikaci hipoterapie u kojenců ve věku 2 – 3 měsíců.

Než se ale miminko na koně poprvé položí, musí absolvovat rehabilitační vyšetření, na jehož základě fyzioterapeut určí především polohu na koni, délku a intenzitu terapie, tempo, terén a vybere vhodného koně v závislosti na jeho výšce, šířce hřbetu a zejména na druhu pohybu koňského hřbetu. Toto setkání je také důležité pro rodiče, kteří zde získají podrobné informace o průběhu jednotky hipoterapie a s fyzioterapeutem stanovují cíle krátkodobého a dlouhodobého rehabilitačního plánu.

Průběh jednotek hipoterapie je vždy individuální. Fyzioterapeut před každou jednotkou znovu přehodnocuje polohu, tempo, terén a délka terapie se zcela řídí momentálním stavem dítěte, jeho motorickým projevem a psychickou pohodou. Hipoterapie je možno absolvovat ve formě ambulantní terapie (rodič s dítětem dojíždí na terapii cca 2x týdně po dobu minimálně 3 měsíců) nebo v intenzivní formě. Naše zkušenosti a výzkum jednoznačně ukazují, že intenzivní týdenní hipoterapie, kde terapie probíhá 1- 2krát denně přináší největší efekt.

Miminka většinou začínají svoje první terapie na koni vleže na bříšku na stojícím koni, hlavou k zádi koně. Už to je hodně informací pro jeho mladý organismus - je najednou ve výšce, teplý trup koně se pod ním hýbe s každým nádechem a výdechem. Těžiště dítěte se pohybuje všemi směry, zatěžování pravé a levé půlky těla se plynule mění. Centrální nervová soustava a smyslové orgány se automaticky začnou se s těmito výzvami zabývat, hledají stabilitu a pevnou oporu, orientace v prostoru vzbudí zvědavost a dítě zvedne hlavičku, aby se rozhlídlo, co se to vlastně děje. Speciálně připravený kůň je v rukách zkušeného dospělého vodiče a dítě je jištěno z obou stran - fyzioterapeutem a asistentem, kterým může být i zaškolený rodič. První hipoterapie trvají pouze několik minut, protože nezralá centrální nervová soustava se může lehce přetížit. Po skončení je důležité zachovat dítě v klidu v "klubíčku", aby vliv stimulace mohl ještě doznít.

V čem je hipoterapie odlišná od ostatních rehabilitačních metod?

Zejména děti s neurologickými a ortopedickými problémy jsou několikrát denně cvičeny na rehabilitačních stolech v jim někdy nepříjemných a někdy i neakceptovatelných pozicích. Hipoterapie jim nabízí velmi účinný přístup mimo zdravotnické zařízení, lákadlem je ten "velký, živý" kůň. Děti tuto formu fyzioterapie nechápou jako cvičení, může být naopak odměnou a motivací po klasické rehabilitaci. Hipoterapie je ve většině případů vnímána dítětem pozitivně!

Pro které děti je tedy hipoterapie vhodná?

Povědomí o této možnosti včasné rehabilitace stále malé. Většinu rodičů totiž ani nenapadne, že se svým kojencem mohou absolvovat hipoterapii. V současnosti jsou nejčastějšími klienty děti, které se narodily předčasně z jakéhokoliv důvodu. Dále děti, které měly komplikovaný příchod na svět v řádném termínu. Například během porodu došlo k nedostatečnému okysličení mozku nebo porušení pažní nervové pleteně, zlomeninám na končetinách, atd. Častými klienty jsou děti s tzv. asymetrickým držením. Ty upřednostňovaly určitou polohu v děloze, a dále ji preferují po narození a to negativně ovlivňuje další pohybový vývoj. Tato včasná terapie je vhodná i pro děti s ortopedickými problémy jako jsou různé deformity nohou (např. koňská noha - Pes Equinovarus) nebo tortikolis. V neposlední řadě jsou to děti s různými vrozenými genetickými vadami (např. Downův syndrom), které postihují psychomotorický vývoj dítěte. Je to ideální a atraktivní terapie pro děti, které přeskočily nějakou vývojovou fázi – například nemají rády polohu na břiše, nelezou, jsou tzv. "líné" a nechtějí se sami hýbat, ačkoli jsou klinicky v pořádku. Když dítě neprojde všemi vývojovými fázemi, tak jak má, vždy se to projeví v pozdějším věku v různých formách, např. vadné držení těla, skoliózy, vbočené dolní končetiny, problémy s nožní klenbou, porucha rovnováhy, stability, koordinace, jemné motoriky, mluvy, atd.

Čím dříve se dítě na koně dostane, tím je větší šance k pozitivnímu ovlivnění jeho pohybových schopností jako je otáčení, plazení, lezení, sed, stoj a chůze. Zlepšuje se také koordinace, rovnováha, prostorová orientace. Kůň tak maximálně aktivuje schopnosti dětí a motivuje je k dalším pokrokům. Velmi často jsme přítomni prvním krůčkům, pokusu o samostatný sed anebo zvednutí hlavičky. Radost dětí i rodičů z dokázaného pokroku je pro nás velkou odměnou.

Všechny potřebné informace včetně indikací a seznamu provozovatelů podle krajů najdou zájemci na webových stránkách České hiporehabilitační společnosti www.hiporehabilitace-cr.com.

Příběh z praxe

Dnes tříletá Johanka se narodila s těžkým postižením levé horní končetiny, během porodu totiž došlo k přetržení pažní nervové pleteně (paréza plexus brachialis). Kdyby nedošlo k včasné a intenzivní rehabilitaci, holčička by ruku nepoužívala a ovlivnilo by to celkové držení těla, s největší pravděpodobností by došlo k vývoji skoliózy. Určitě by nelezla, což by dále ovlivnilo kvalitu chůze, rovnováhu a koordinaci. Dále by byla negativně ovlivněna její sebeobsluha a samostatnost – hraní, oblékání, jedení. To vše by ovlivnilo zařazení dítěte do kolektivu, její sebeúctu a sebevědomí, následně i společenské postavení a zařazení.

Maminka měla doma čtyři koně a moc dobře si uvědomovala efekt působení pohybu koňského hřbetu. Také si byla vědoma, že ač je zkušená s koňmi, dcerka potřebuje odborně vedenou terapii. Proto kontaktovala hiporehabilitační středisko Svítání a Johanka zahájila hipoterapii ve věku 3 měsíců v intenzitě 2krát týdně a také absolvovala několik intenzivních týdnů. V tomto případě hipoterapie byla hlavní terapií doplněnou Vojtovou metodou, Synergickou reflexní terapií, Kraniosakrální terapií a kineziotapingem.

Na koni celá horní končetina byla začleňována do komplexních pohybových vzorů, naučila se ji zatěžovat a používat. To vše zábavnou formou, Johanka koně miluje, takže ani nevnímala, že absolvuje intenzivní cvičení. Holčička prošla všemi vývojovými stádii včetně lezení. V současnosti Johanka svou ruku používá ke všem úkonům, sama chodí a běhá, její postura je symetrická. Laik vůbec nepozná, že levá horní končetina byla kdysi nefunkční. Johanka na koně dochází dodnes a absolvuje intenzivní týdny několikrát ročně.

Věra Lantelme, předsedkyně České hiporehabilitační společnosti a vedoucí terapeutka hiporehabilitačního střediska Svítání

Tereza Honců, vedoucí terapeutka sdružení Caballinus