omezení svobody

Ono s tím omezením svobody je to hrozně relativní. Ano, děti v určitém ohledu DOST omezují. Já jsem měla to štěstí, že jsem se před dětmi po všech stránkách "vyblbla" a teď si hrozně vychutnávám ten pocit, že mi nikde nic neutíká. Do spousty věcí, které jsem dělala před dětmi, se mi zatím moc nechce, ale vím, že časem bude fajn se k nim vrátit, až se mi začne chtít a až to lépe půjde. A řada věcí se dá stihnout i před dětmi, pokud člověk opravdu chce.
V určitém ohledu si na mateřské připadám velmi svobodná (Uklízíme, kdy chceme, vaříme kdy chceme co chceme, ven jdeme, kdy chceme a kam chceme...)
Ano, na VŠ bylo fajn, když jsem mohla večer někam vyrazit a neřešit, jestli přijdu domů o 3 hodiny dřív nebo později. Teď mi ale k odpočinku stačí chvilka. Osobně dávám přednost kratšímu a častějšímu odpočinku. Od staršího syna jsem byla pryč nejdéle 4 dny. Ale nikoli proto, že bych byla nějaká "úžasná supermatka", ale proto, že se mi prostě nechtělo. A nikdy bych si nedovolila tvrdit, že maminka, která si třeba od ročního dítěte vyjede na pár dnů na hory, je horší než já