masírka zvenčí

Monty, na té masírce zvenčí něco bude. Naštěstí mám ale pocit, že se to v posledních letech lepší. Dneska se to hemží články o tom, jak si maminky potřebují taky odpočinout, což velmi vítám. Ale když si vezmu ty nesmysly, kterými nás dospělí krmili, když jsme byli malí (jsem ročník 77), tak pukám vzteky a vstávají mi hrůzou vlasy na hlavě. Třeba ty hloupé básničky o rodičích, co se pro nás neustále dřou. Často mi přišlo, jako kdyby nám ti dospělí chtěli říct: "Podívejte se, vy mizerní zmetci, jaké hrozné utrpení nám svou existencí působíte a jak nádherně by se nám žilo, kdybychom vás neměli na krku!" Ale je možné, že to vnímám dost vyhroceně. Mám poměrně neobtížnou povahu, dokážu se zabavit sama a neviset nikomu na krku, a tak mě neskutečně dráždí sebemenší náznaky toho, jak je kvůli mně někdo omezený, zvlášť mě to vytáčelo v tom věku, kdy jsem byla nejšťastnější, když jsem třeba byla doma pár hodin sama a nikdo po mně nic nechtěl.