Re: omezení svobody

Já si celkem živě pamatuju stavy u prvního, uřvaného a nespavého synka. Měla jsem dojem, že už si nikdy v životě nepřečtu kus knížky, nevykoupu se ve vaně ba ani se v klidu nevy...To byla pro mě ta ztráta svobody,ta absolutní nutnost být pořád k dispozici. A nebyla jsem nezralá, bylo mi třicet...nechyběly mi žádné večerní mejdany,výjezdy na hory. Chyběla mi prachobyčejná půlhodinka jen pro sebe....Tohle ale záleží od typu dítka, někdo si tu třeba občas stěžuje, že nechce, aby mu kočár někdo vozil, že si ho chce vozit sám. BOŽE! jak já byla šťastná, když mi 1x za měsíc někdo vzal kluka ven a já se mohla třeba jen v klidu vysprchovat a najíst....