Osobně jsem ráda, že jsem mohla v obou případech rodit přirozeně. Když jsem byla podruhé těhotná, tak se miminko nechtělo dlouho otočit a nějakou dobu to vypadalo, že budu volit mezi možnostmi porod koncem pánevním nebo císař. Gynekologovi jsem řekla, že pokud by to bylo možné, raději bych se císaři vyhnula. Nakonec se miminko otočilo a problém byl vyřešen.
Každá maminka je ale jiná a nechci své pocity přenášet na nikoho jiného ani nikomu vnucovat své postoje nebo za něho dokonce rozhodovat. Pokud jde o můj osobní postoj k císařům na přání - tak bych tuto možnost zcela nevylučovala, ale snažila bych se ji omezit na minimum. Když by nějaká rodička stála o císaře na přání, jevilo by se mi jako nejlepší, kdyby s ní lékař situaci podrobně probral, informoval ji o všech rizicích, které s sebou císařský řez nese a nabídl jí i jiné možnosti (například epidurál), ale pokud by nastávající maminka na císařském řezu trvala, neměla by jí tato varianta být upírána - i třeba za cenu nějakého doplatku. (Na jeho výši přesný názor nemám, nejsem odborník.)
Předchozí