Z vlastní zkušenosti vím, že strach z bolesti je často horší než bolest samotná. Protože i když se člověk snaží sebevíc, tak je často hrozně těžké si svůj strach vymluvit a přestat se bát. Třeba mně osobně myši příliš nevadí, neprůhledná voda mi vadí docela dost, ale v minulosti jsem trpěla řadou velmi bizarních fobií, které mi zatraceně znepříjemňovaly život. Znám třeba i dost maminek, které se velmi bály porodních bolestí (ale císaře nechtěly), ale pak tvrdily, že to zase taková hrůza nebyla. Já jsem třeba před oběma porody byla až překvapivě klidná, ale když už pak došlo na věc, tak mi ke konci dost tekly nervy. Velmi nepěkně jsem zpanikařila při druhém porodu - miminko se mi na poslední chvíli zaseklo a nešlo vytlačit. Bála jsem se, že se miminko narodí udušené, a když už mělo venku hlavičku, tak jsem místo dalšího tlačení začala křičet, proč nepláče. Zpětně vím, že jsem se bála zbytečně, ale byl to tak nepříjemný zážitek, že od té doby ostatní budoucí maminky varuji, aby se tolik nebály, kdyby se jim stalo totéž co mně. Ale otřepala jsem se za pár minut