Přidat názor k článku Máme druhé dítě aneb První rok se nezastavíš

Ahojte, mám děti 15 měsíců po sobě, mladšímu jsou teď 3 týdny. Připravovala jsem se opravdu poctivě - staršího syna jsem celé těhotenství vedla k samostatnosti, byt jsem zařídila tak, aby si zde mohly děti hrát aniž bych jim musela neustále stát za zadkem a hlídat ať si něco neudělají, starší syn spí s taťkou v pokojíčku a já spím s mimčem v ložnici... Pořídila jsem si tandemový kočárek a šátek na nošení... Ale, realita je trochu jiná a řeším úplně jiné věci než ty, na které jsem se připravovala... Malému se v šátku nelíbí, a platí na něho úplně jiné fígle než na staršího. V mnoha věcech je to i jednodušší než jsem čekala - malý se třeba nechá udundat dudlíkem (to u staršího neznám), unavená nejsem i když kojím třeba celou noc v kuse, a starší syn je o mnoho samostatnější než jsem předpokládala. A je fixovaný na taťku takže to, že se mu už tolik nevěnuju, mu nějak nevadí...
Ale i tak, neřešitelných situací se nám dostává bohatě - co udělat jako první...? Manžel mi radí, že mám dělat první to, co je prostě důležitější. Ale, jak si má člověk v takové situaci narychlo vybrat... Chce to prostě cvik, naučit se nějaký systém, vymyslet různé fígle jak třeba dělat víc věcí najednou. A trocha nedhledu.
A na pár důležitých věcí jsem už přišla - dělat vše tak, jak radí různí odborníci na péči o dítě, to prostě nejde. Prý nemám dítě nechat plakat - ale když pláčou oba, tak se přece nerozdvojím... Přebalovat před každým kojením, nenechávat dítě spát v rodičovské posteli (to znamená 20x za noc vstávat a dávat dítě do postýlky a zase ho z ní brát) a další takové chytré rady... Nejsem přece superman. Myslím, že člověk si na většinu věcí musí přijít sám co a jak a spoustu věcí prostě neřešit. Dítě pláče - to je normální, je to známka toho že je zdravé ale holt si musí zvyknout na to, že není samo, že má taky sourozence a že musí počkat. Ze začátku to bude s pláčem, ale chce to zachovat klid, všechno má svůj čas, dítě si dřív nebo později zvykne a trpělivost je přece ctností. A nemyslím si, že když jsou děti od sebe s větším věkovým rozdílem, že je to pak jednodušší.
Toť můj názor a zkušenosti. Zvládat se dá všechno