Přidat názor k článku Máme druhé dítě aneb První rok se nezastavíš

Já mám teda kluky 15 měsíců po sobě a mladšímu jsou teprve 3 týdny, ale souhlasím s tebou. Když to jinak nejde, starám se o staršího (Samuelka) a věnuju se mu i s mladším (Matyáškem) v náruči. Proč ne? Kojím Matýska a druhou rukou u toho krmím Samika. Hraju si se Samikem, povídám si s ním a přitom mám Matýska v náruči nebo ho kojím. A když třeba zrovna přebaluju nebo koupu Samika a Matyášek pláče a já ho nemůžu vzít do náruče, strčím mu prostě dudlíka a musí počkat Někdy je to o nervy poslouchat pláč při každé činnosti, ale když byl Samik malé miminko, nebylo to o nic jednodušší a to byl sám. Myslím si, že to teď není o nic náročnější než s jedním dítětem, jsem už zkušenější, všechno mi jde "lépe od ruky", jsem už zvyklá na noční kojení takže z toho už nejsem nějak unavená, někdy teda nadávám ale zvládám to řekla bych s přehledem Taky nevím proč bych měla jedno dítě ztrácet, věnovat se dá i dvěma dětem najednou a co mají říkat ti, kteří mají dětí třeba 5? Je jasné, že s příchodem sourozence se starší dítě musí trošku "odstrčit", ale o tom to přeci je V tom je právě ten význam toho, že máte víc dětí, aby si zvykly, že nejsou samy a že se jim maminka nebude věnovat celý život nepřetržitě a nebudou přece pořád středem pozornosti. Že nejsou na světě samy Od začátku to můžou všichni zůčastnění nést těžce, ale chce to čas. a rozhodně to neznamená, že bychom jedno dítě kvůli druhému ztráceli...