Zdenčo,
vyrůstala jsem v úplně normální rodině, až na to, že se moji rodiče rozvedli, když mi byli tři roky. Ale jinak úplná pohoda - matka vzorná pracovnice, žádná alkoholička nebo asociální živel, materiálně jsme jako rodina nestrádali, a přesto mě matka fyzicky týrala a to asi hůř, než "jana, dvě děti". Dodnes mám třeba na levé ruce dva křivé prsty, protože mi je vlastní maminka zlomila a ony špatně srostly.
Přitom moje matka není ani žádný sadista. Prostě "nevěděla, co se mnou", jak později pravila, a snažila se "ze mě vymlátit tu mojí povahu, kterou nesnášela a které se svým způsobem bála".
V pětadvaceti se mi za to omluvila a od té doby máme docela dobré vztahy. Do té doby jsem jí skutečně moc "nemusela".
Píšu to jenom proto, že nelze usuzovat podle vnějších znaků, co se děje v nějaké rodině. Své děti týrají i vysokoškoláci, nejen sociálně nepřizpůsobiví... lidé mají prostě někdy dost zvláštní představy o výchově a na čele to napsané nemají, takže to na nich vůbec nepoznáš.
Předchozí