Přidat názor k článku Jak přežít den D aneb některé věci je lepší nevědět

I já jsem se setkala s něším podobným (a soudím že velká část těhulek). Ač to bylo naše první miminko, byla jsem na něco podobného připravena z předporodních kurzů. Věděla jsem že se zašnou vynořovat "věštkyně" které jedním pohledm nějlépe vědí kdy se miminko narodí, byla jsem připravena i na houstnoucí telefonáty a SMSky kdy už porodím. Bohužel na jednu věc jsem připravená nebyla. Když padnul náš poslední termín, tak dva dny na to jsme jeli do porodnice na monitor. Bohužel jakmile zjistili, že jsem 40+5 nejraději by mi porod vyvolali hned, lép řečeno, měla jsem v porodnici zůstat s tím, že druhý den prostě porod vyvolají. Nejprve jsem se snažila nějak argumentovat, že je ještě čas, ale pokud doktor bude chtít tak vás dostane jenou větou, například " Vzala byste si na svědomí aby vaše miminko umřelo.." no na tohle se dá těžko argumentovat. Jediné na co jsem se zmohla bylo, že prostě vyvolání odmítám a stejně si musím pro věci. A už když jsem to říkala, tak mi bylo jasné, že jediné co chci tak je být pryč a pokud možno tam už nikdy nemuset. Jistě nemusím popisovat že to byla naše nejdelší cesta z porodnice. Když jsem přestala brečet a srovanala si myšlenky v hlavě, tak jsme vybrali na poslední chvíli jinou porodnici, kde maminky nechávají 41+5 a pak teprve porod vyvolávají....
Za dva dny po téhle patálii se bez vyvolávání a v pohodě narodila naše Madlenka.
Vědět to číslo, to správné datum není až zas tak stresující, ale pro mě bylo stersující chování (i když někdy dobře míněné) mého okolí a pak nátlak v porodnici.

Uznávám, že jsou případy kdy je potřeba porod vyvolat, ale mě i Madlence se dařilo dobře, takže nic nikoho netlačilo k porodu jen to datum :-(

Hodně štěstí všem nastávajícím maminkám. A berte to datum s nadhledem.

Kačenka a Madlenka 5 týdnů