Naše prabáby to měly v mnoha ohledech jednodušší. Když "to" na ně přišlo, přerušily domácí práce, zavolaly k sobě pomocnici a odrodily. To dnes už máme celý systém nástrojů na určení toho pravého dne D. Ale je to opravdu výhoda?
Před třemi lety jsem si spočítaný termín porodu označila v kalendáři velkým červeným vykřičníkem a každému ho sdělovala na potkání. Jak naivní. Moje dcera zjevně měla jiný názor na to, kdy přijde ten správný čas. Dva dny po termínu napětí viselo ve vzduchu. Obden jsem docházela do porodnice na kontroly. Stále častější byly telefonáty přátel s hlavní otázkou: "Pořád nic?" Už se to skoro nedalo vydržet.
"Jestli do týdne neporodíte, tak to vyvoláme", rozhodl nakonec direktivně lékař. Obrečela jsem to. Ale možná to byla právě tahle věta, která pět minut před dvanáctou porod rozeběhla.
"Podruhé už stejnou chybu neudělám!", rozhodla jsem se. Upínat se k vypočítanému termínu je nesmysl, příště se tomu vyhnu. Všem okolo sebe jednoduše nahlásím datum o dva týdny pozdější. Takže pro známé se druhé mimčo narodí akorát včas a já se vyhnu nepříjemnému naléhání. Ale neodolala jsem. Kolonka TP na mě zírala několik měsíců z těhotenské průkazky. Uvážlivé posouvání termínu o plus mínus dva dny na základě ultrazvukových vyšetření mě znovu přesvědčilo, že něco na tom přece být musí. A tak jsem znovu podlehla a vytrubovala to magické datum do světa.
"Ty máš to břicho dole, to už musí přijít každý den", hlaholila tchyně čtrnáct dní před termínem. Když se manžel týden před rozhodl odjet na víkend na kolo, stal se terčem zdrcující kritiky. "To ji tady necháš takhle samotnou? Vždyť to může být každý den!", prohlašovaly větší i menší autority. Nedělo se samozřejmě nic. "Tak co, ještě držíte pohromadě?", poptávali se sousedé žoviálně.
Po přehoupnutí čtyřicátého týdne situace ještě zhoustla. "Ale vy už jste měla přece rodit, ne?" ptaly se mě spřátelené matky na pískovišti. Kajícně jsem přikývla s pocitem, že jsem něco definitivně prošvihla.
Když jsem takhle odpovídala na patnáctý dotaz, měla jsem chuť začít ječet.
A stejně tuším, jak to je. Jediným lékem je prostě trpělivost. Našim babičkám, které nebyly vyzbrojené arzenálem vědy, zbývala právě ta trpělivost a pokora. Věděly mnohem lépe než my, že zdraví miminka jim nezaručí screeningové testy ani ultrazvuková vyšetření. Ne nadarmo se pro těhotenství vžil výraz "být v očekávání". Miminka napínala představivost maminek do poslední chvíle. Bude to kluk nebo holka? Bude zdravé? Kdy se narodí? Ke slovu přicházely kartářky, babské recepty a pověry. Dnes máme ultrazvuky a screeningové testy. Jedno máme společné - i lékaři přiznávají, že pokud jde o průběh těhotenství a vlastní porod, mohou ovlivinit jen velmi málo. Odvolávají se na moudrost přírody a maminčinu vnitřní pohodu.
Mimochodem, já jsem porodila přesně v okamžiku, kdy jsem na očekávání rezignovala, napsala tohle povídání a užívala si klidu. A pokud někdo ví, jak porodit přesně v termínu, ať mi dá vědět. Platím zlatem.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.