Dávám si na to pozor, jak někdo vypadá, že by měl rodit každým dnem, ptám se na všechno možné i nemožné, ale poznámky typu "ty jsi ještě celá" vynechávám, musí to být strašné. Nedovedu si představit, že bych tyto dotazy vydržela bez újmy na psychickém zdraví. Naštěstí mne to minulo, první dva porody byly vždy 10 dnů před termínem a tak jsem si ten třetí naplánovala stejně. Jenže, napadl sníh a já v duchu zalaškovala s myšlenkou, co takhle po rovince, pomaličku, na chvilinku na běžky. Jen to pomyšlení mrňouska tak vyděsilo - "Ta je všeho schopná, raději vylezu", že vyrazil ještě o dva dny dřív.
Předchozí