Přidat názor k článku Jak přežít den D aneb některé věci je lepší nevědět

No s naší nejmladší to bylo naopak. Já jsem těhotenství vždycky brala jako věc přirozenou a pohodovou, kolo, lehké běhání po mechových lesních cestách a plavání jsem provozovala až do porodu. Mě bylo báječně, doktor byl nadšený a příbuzenstvo šílelo strachy. Když mi v poradně vypočítali termín, měla jsem pocit, že se spletli a že to bude dřív. První pohyby nasvědčovaly mému pocitu. No a holčička se narodila přesně na den o měsíc dřív, než jí určily lékařské výpočty a byla zcela donošená. V příbuzenstvu ale všichni dodnes žijí s pocitem, že to ubohé dítě je nedonošené. Kašlu na ně, ta ,,chudinka nedonošená" je od miminkovského věku ve všem tak napřed, že narodit se o měsíc později, asi by nám rovnou do všeho kecala, jako to dělá teď. Takže kašlete na názory okolí, pokud jste vy i miminko v pořádku, kvůli babským řečem není třeba se nervovat.