Lassie, tohle všechno je důvod, proč se snažím své příspěvky formulovat diplomaticky, abych se někoho nedotkla. Navíc na mě nepůsobíš jako člověk, který by měl ve zvyku akorát fňukat a nic se svými problémy nedělat nebo si dokonce nechat něco líbit.
Jinak já jsem trochu opačný případ, osamostatnila jsem se až 3 roky po ukončení VŠ, ale za rozmazlence se fakt nepovažuji. Určitě nebudu tak samostatná jako Ty, když jsi odešla z domova už v 18 (navíc z některých Tvých příspěvků vím, že sis v životě také dost užila nepříjemných věcí), ale hrozně mě štve, když se někdo na mladé lidi, kteří žijí o něco déle s rodiči, kouká jako na vyžírky. Vždycky jsem doma pomáhala, jakmile jsem začala vydělávat, tak jsem adekvátní částkou přispívala na chod domácnosti a zodpovědně si šetřila na vlastní bydlení. On je to s tím osamostatňováním trochu paradox - člověk, kterému rodiče koupí byt, se na první pohled může jevit jako "samostatnější" než někdo, kdo si na něj vydělává sám. A když je člověku 25, nic nemá, teprve začíná vydělávat a šetřit peníze, má začátečnický plat a doma naštěstí slušné vztahy, navíc je ženská a ví, že až bude mít děti, tak bude chtít být chvilku doma s dětmi, ale nechce se nechat vydržovat, tak si rozmyslí, jestli dejme tomu 4-5 tisíc měsíčně ušetří nebo je dá za nějaký podnájem. Nemám nic proti tomu, když rodiče pomohou dětem k bydlení (můj manžel dostal od rodičů byt, ale je to skromný a samostatný člověk a váží si toho, co pro něj rodiče udělali), pokud budu jednou mít tu možnost, udělám to také. Ale ne vždycky to jde.