Další dítě? Ne!

Usínáte s představou dalšího malého miminka v náručí? A už jste o ní řekla svému muži? Vaše touha totiž může na straně partnera nečekaně narazit na jednoznačně zamítavý postoj...

Mám jedno dítě. Milované a hýčkané. Mám muže, taktéž milovaného, který hýčká mě. Když jsme se seznámili, naše skóre dětí bylo 0:2, rozumějte – já byla bezdětná, on rozvedený se dvěma dcerami. Téma děti tedy bylo v našem vztahu zásadní hned od počátku. Zatímco jeho touha po dětech se odrážela ve dvou půvabných malých modrookých blondýnkách, moje dítě žilo zatím jen v mých představách. A protože je můj milý také dostatečně empatický, bylo mu jasné, že pokud má být náš vztah partnerský se vším všudy, pak k němu patří i dítě. Inu, stalo se. Svoji třetí dceru, naši společnou, miluje stejně jako její dvě nevlastní sestry.

Během našeho rodinného života přišlo občas na přetřes téma „další společné dítě“. Otázka, zda ano, či ne, byla už nějaký čas tichým hostem v naší útulné domácnosti a já jsem se domnívala, že partnerovo neprotestující mlčení je klíčkem k pootevřeným dveřím. Nedávno, pravděpodobně proto, že moje přemýšlení o dalším dítěti se stalo intenzivnějším, jsem se pokusila otevřít ty pomyslné dveře o něco víc. A – buch. Můj drahý mi je přiklapl před nosem jednoduchým, zato velice jasně řečeným prohlášením: „Já žádné další dítě nechci.“

Ano, vím, on ze svého pohledu živí děti tři, já mám povinnost se starat jen o jedno. Ale i když jsem nahlas zafantazírovala, že bych od něj finanční starost o další dítko nežádala, nezdálo se, že by to s jeho rozhodnutím byť jen o píď pohnulo. „A můžeš mi teda říct, proč ne?“ ptám se ne docela klidně. „Nevím přesně. Ale asi už prostě nechci znovu procházet obdobím s malým miminem, asi už chci mít víc klidu. Na další dítě si připadám starý,“ omluvně, ovšem definitivně uzavřel naši debatu můj 38letý důchodce.

Raději jen dvě, ale dobře vychované

Jak se zdá, nejsme ani zdaleka jediní, kdo ve svém životě k takové diskuzi dospěli. Mnoho z žen, které by další dítě chtěly, potvrzuje, že jejich touha ztroskotává na partnerově odmítnutí.

Petr, 39letý otec dvou synů, ale oponuje. „To nejde takto zevšeobecňovat. Jako je každá žena jiná, jsou různí i muži. Například já jsem chtěl vždycky mít plný dům dětí. Ale to bylo kdysi... Byl jsem mladší, neměl jsem dnešní zkušenosti a obrazně řečeno ani dnešní šediny ve vlasech. Ženy vede k mateřství touha, muži uvažují spíš racionálně. Co když se něco stane a svoji rodinu neuživím? Co když přijdu o práci? Co když mě nebo manželku zradí zdraví? Dnes už si dovedu představit, že budeme mít jen dvě děti. A mimochodem – když vidím spoustu rodičů, kteří své potomky nezvládají, říkám si, že radši míň dětí, ale dobře vychovaných, než celý regiment, který mi přeroste přes hlavu...“

Je to o financích?

„S manželem jsme možnost třetího dítěte nezavrhovali. Oba jsme z početných rodin, takže jsme měli jasno – jedno či dvě děti jsou pro nás málo. Když měl mladší syn 2,5 roku, říkali jsme si, že je to ideální čas na další dítě, dokonce jsme o něj oba hodně stáli, ALE... Problémem se ukázaly být peníze,“ vypráví 33letá Marie. „Už jsme věděli, že to není jen o výdajích za plenky a oblečení (to by stejně třetí potomek dědil po starších sourozencích). Jak děti rostly, náklady se samozřejmě zvyšovaly – poplatek za školku a stravné v ní, za kroužky, vyšší výdaje za jídlo, nové a nové hračky, léky pro často nemocné děti také nejsou nejlevnější atd. Já na mateřské a manžel v nejistém zaměstnání. Nejen já jsem měla obavy. Manžel se na to díval ještě reálnějšíma očima...“

Rozhodnutí PRO tedy Marie s manželem na nějakou dobu odložili. O vyřešení dilematu se ovšem nakonec postarala náhoda. Marie onemocněla, musela brát delší dobu antibiotika a antikoncepce selhala...

Dnes, už jako matka tří dětí (ke klukům přibyla Anežka), říká: „Fakt je, že peníze byly a stále jsou problém. Museli jsme radikálně přehodnotit výdaje. Například už tolik nejezdíme na rodinné výlety, zrušili jsme jeden účet v bance (předtím jsme měli každý svůj), výrazně omezili telefonování... Teď vím, že to za to stojí. Naše malá princeznička nám to spolu se svými brášky vynahrazuje. Ale co je podstatné – určitě bych to všechno nebrala tak v klidu, kdybychom netáhli s manželem za jeden provaz a neměli jsme na to naprosto stejný názor. Pokud by on třetí dítě nechtěl, velice těžko bych nesla to, že jsem opět těhotná, ač nečekaně. A co se peněz týče... Ano, je to překážka, ale ne nepřekonatelná. Jak říká můj manžel, naši rodiče nás vychovali za ještě složitějších a výrazně horších podmínek a – jsme tu J.“

Ani jedináček, ani trio. Dvě jsou ideální

Rozhodnutí o počtu dětí patří v každém partnerském vztahu ke klíčovým. Proto rodinní terapeuti upozorňují na to, že když partneři nemají v této otázce jasno, snadno se může stát, že to bude jedna z příčin dlouhotrvajících sporů.

Psychologové, specializující se na rodinu, tvrdí, že jedno dítě uspokojí rodičovský pud, dvě naplní přání dát prvorozenému dítěti sourozence, ale třetí dítě je zlomové – jeho příchodem na svět se rodina stává početnou. Tuplem to platí pro čtvrtého, pátého, ... potomka.

Ještě v dobách našich babiček bylo právě třetí a každé další dítě důkazem plodnosti páru a požehnání rodiny. Dvě děti se vlastně ani nepočítaly...

V současnosti je ovšem situace poněkud jiná. Většina českých rodičů (ale i bezdětných lidí) si myslí, že ideální počet dětí v rodině jsou dvě. Tak to alespoň vyplývá z průzkumu Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, který v rámci projektu Rodina, zaměstnání a vzdělání probíhal v letech 2005–2008. Překážkou většímu počtu dětí v rodinách jsou podle výzkumu zejména zdravotní problémy jednoho z partnerů, existenční potíže a rozpad manželství. Pětina dotázaných uvedla, že si jejich partner/-ka další dítě nepřál/-a.

S počtem dětí v rodině vyjádřilo spokojenost zhruba 84 procent rodičů ve věku 36 až 50 let, kteří mají dvě děti. Za více než zajímavé lze považovat zjištění vyplývající z dotazování v rodinách stejné věkové kategorie rodičů tří dětí. Poněkud překvapivě se totiž ukázalo, že tři děti si původně skutečně přála asi jen polovina z nich. Více než třetina těchto rodin třetí dítě neplánovala.

Ještě větší rozdíl mezi přáním a skutečností se projevil u osamocených rodičů, zejména u matek samoživitelek. Asi 45 procent samostatně žijících matek nebo otců tří a více dětí chtělo mít původně méně potomků. Naopak více dětí si původně přála třetina osamělých matek či otců s jedináčkem. I pro neúplné rodiny tedy podle výzkumu zřejmě platí, že ideální počet dětí jsou dvě. A v současné době, kdy nás čekají restriktivní opatření na základě přijetí úsporného balíčku (např. tzv. mateřská se příští rok plošně sníží zhruba o pětinu), budou asi nadále více než čtyřčlenné rodiny spíše výjimkou. Období baby boomu tak u nás s největší pravděpodobností končí.

ZDROJ: www.demografie.info

Článek je ze zářijového čísla časopisu MÁMA a já. Obsah čísla najdete zde.

OObjednejte si do 21. listopadu 2009 předplatné časopisu MÁMA a já na jeden rok a automaticky získáte dáreček – dětský hudební telefon od Fisher-Price. Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.