Re: Zavidim vam

Lassie, tohle všechno je důvod, proč se snažím své příspěvky formulovat diplomaticky, abych se někoho nedotkla. Navíc na mě nepůsobíš jako člověk, který by měl ve zvyku akorát fňukat a nic se svými problémy nedělat nebo si dokonce nechat něco líbit.
Jinak já jsem trochu opačný případ, osamostatnila jsem se až 3 roky po ukončení VŠ, ale za rozmazlence se fakt nepovažuji. Určitě nebudu tak samostatná jako Ty, když jsi odešla z domova už v 18 (navíc z některých Tvých příspěvků vím, že sis v životě také dost užila nepříjemných věcí), ale hrozně mě štve, když se někdo na mladé lidi, kteří žijí o něco déle s rodiči, kouká jako na vyžírky. Vždycky jsem doma pomáhala, jakmile jsem začala vydělávat, tak jsem adekvátní částkou přispívala na chod domácnosti a zodpovědně si šetřila na vlastní bydlení. On je to s tím osamostatňováním trochu paradox - člověk, kterému rodiče koupí byt, se na první pohled může jevit jako "samostatnější" než někdo, kdo si na něj vydělává sám. A když je člověku 25, nic nemá, teprve začíná vydělávat a šetřit peníze, má začátečnický plat a doma naštěstí slušné vztahy, navíc je ženská a ví, že až bude mít děti, tak bude chtít být chvilku doma s dětmi, ale nechce se nechat vydržovat, tak si rozmyslí, jestli dejme tomu 4-5 tisíc měsíčně ušetří nebo je dá za nějaký podnájem. Nemám nic proti tomu, když rodiče pomohou dětem k bydlení (můj manžel dostal od rodičů byt, ale je to skromný a samostatný člověk a váží si toho, co pro něj rodiče udělali), pokud budu jednou mít tu možnost, udělám to také. Ale ne vždycky to jde.