Nikdy jsem tři děti nechtěla.

Dvě děti pro mě byla horní hranice. A po prvním dítěti jsem si dokonce říkala, že si dovedu představit, že bysme měli jedináčka. Nějak jsem to nezvládala. Ale všechno se to urovnalo a hlavně díky tomu, že si muj muž moc přál další dítě, tak jsme začali pracovat na druhém. Jaký to byl pro mě šok, když mi doktor řekl, že čekám dvojčata. Rozdýchávala jsem to dost dlouho, myslela jsem si, že to nemůžeme zvládnout. O to větší je ted moje překvapení, že jsem moc spokojená, už si nedovedu ani nechci představit, že bysme skončili u jednoho a stíhám toho víc něž, když byl syn sám. Samozřejmě při každém slově klepu na dřevo, ale zatím pohoda.