Třetí dítě - ano nebo ne?

Vždycky jsem si moc přála mít dva sourozence. Mám jednoho - o 5 let mladšího bratra - a máme se moc rádi. Po bratrově narození jsem se cítila mnohem šťastnější než před ním. Rodiče plánovali ještě třetí dítě, ale pak od nás otec odešel. Dnes jsme všichni hrozně rádi, že se to stalo, jediné, čeho litujeme, je to, že jsme neměli toho dalšího sourozence. Maminka nás pak s bratrem vychovávala za ztížených podmínek (už jsem tu několikrát psala podrobnosti, nechce se mi je opakovat, aby to nevypadalo, že si stěžuji).
Od dětství jsem věděla, že si moc přeju 3 děti, a snažila se dělat maximum pro to, abych to zvládla. S manželem jsme téma počet dětí probírali ještě dlouho před svatbou. On řekl, že si určitě přeje 2 děti a s tím třetím že se uvidí. Mám pocit, že už se mi manžela podařilo přesvědčit víceméně definitivně, svou roli sehrál i fakt, že máme 2 chlapečky a oba toužíme i po holčičce. Třetí děťátko bychom chtěli cca za 3,5 roku, abych stihla jít aspoň na chvíli do práce. Jediné, co mě rozčiluje, jsou reakce některých příbuzných. Manžel mě poprosil, abych o tom třetím dítěti před jeho rodinou nemluvila, že to považují za nerozum. Štve mě, když mě někdo považuje za naivní blbku, která neví nic o životě. Jsem ale ráda, že manžel nátlaku své rodiny nepodlehl. Ovšem musím říct, že jsou chvíle, kdy bych třetí děťátko brala hned. Při kojení a manželově pečlivém přístupu k antikoncepci to ale nehrozí.(Mým chlapečkům je 2,5 roku a 5 měsíců.) Doufám, že to s tím třetím děťátkem vyjde, přeci jenom je mi jasné, že jedna věc je chtít a druhá věc vnější okolnosti, které se nedají ovlivnit...
Svého času jsem si říkala, že kdybychom byli hodně bohatí, šla bych i do čtvrtého dítěte, ale to by v naší situaci bylo už opravdu hodně. 3 děti budou tak akorát, když mám ambice i v práci. (S mým bývalým partnerem bychom po finanční stránce 4 děti zvládli, ale zase bych v něm neměla tu oporu.)