Re: Zavidim vam

Lassie, s tím souhlasím. Není nic horšího než si z dětí udělat modlu a jedinou životní náplň a patologicky si je k sobě připoutat. Já se osamostatnění dětí nebojím, protože jsem typ člověka, který si vždy a za všech okolností umí udělat zajímavý a nabitý program - s dětmi a partnerem i bez nich. Ono je dobré dát dětem manévrovací prostor, někdo je zralý na odchod z domova v 18, někdo ve 23, je dobré děti ani nevyhazovat, ani nedržet doma násilím. Takže klidně tu dětičky ještě chvilku pobuďte, ale budete přispívat na domácnost a podílet se na všech pracech. U nás sehrálo roli i to, že jsme s bratrem studovali, a tudíž byli déle finančně závislí. Kdybychom museli jít studovat třeba 100km daleko, tak bychom to také bývali zvládli. Bratr pak k velkému překvapení celé rodiny odešel pracovat do ciziny. Ale znám i lidi, kteří byli donuceni v 18 odejít z domova a tvrdili, že to na ně bylo brzy a že by ještě chvilku potřebovali žít s rodiči. Nebo se najdou třeba lidé, kteří jdou v 18 studovat a tu dávku svobody neunesou, místo učení začnou pařit, vyletí ze školy a rodiče je mají opět na krku.
Ale děsí mě třeba, když rodiče mají malinké děti a hned postaví barák se 2-3 byty s tím, aby měly děti jednou kde bydlet, a pak jsou scény kvůli tomu, že děti tam bydlet nechtějí a že jim rodiče vnutili něco, o co ty děti nestojí.