Re: Zavidim vam

Ecim, já jsem ten nejhorší možný člověk na společné soužití . Okolnosti ale způsobily, že bydlíme vedle tchánovců. Několikrát jsem to tu chtěla zabalit, ale ono má vše svá pro a proti. Pro mě je to velká škola a to hlavně proto, že má rodina nedrží moc pohromadě, kdežto rodina přítele ano. Více jak 10 let jsem žila úplně sama a najednou tu byl někdo, kdy mi chtěl radit a pomáhat . No, je pochopitelné, že to moc dohromady nešlo.
Ale jinak - člověk by se měl co nejlépe zařídit podle svých možností - a měl by vidět ty dobré věci. Já to tedy moc neumím, dívám se na věci spíš pesimisticky, ale jsou věci, které nepopřu. Třeba to, že je opravdu super to hlídání. Když jsme byli se synem v nemocnici, dcera šla automaticky vedle. Věř, že za týden se na mě zeptala 2x. Je prostě zvyklá, že babičku vidí skoro denně. Tchýně je navíc akční, sportuje, vyrábí, tvoří. Děti mají prostě perfektní prarodiče a velkou rodinu, to já jsem neměla. No a když už TRPÍM a musím snášet společné soužití, využila jsem tu blízkost i jinak - začala jsem studovat. Taky fajn. Podmínky mám určitě lepší,než řada jiných.
Jde o to, jak se kdo na věci dívá. Známá mi třeba taky říkala, že by s tchýní žít nemohla - ale zase v jednom kuse fňuká, že nikam nemůže, že nemá hlídání....
Nesmíš se prostě dát. U nás si zvykli, že jsem do rodiny přišla z jiné planety a nesnaží se mě už moc měnit. Jen vědí, že je nutné mě nedráždit a taky se nepřibližovat v době PMS.