Zavidim vam

Zavidim vsem tady diskutujicim, protoze vsechny maji jasno kolik deti chteji. Ja osobne v tom jasno vubec nemam a uz par mesicu se to ve mne pere. Manzel jednoznacne chce druhe a hotovo. Kdyz jsme meli miminko, druhe jsme planovali oba a chteli ho mit co nejdriv, coz se ale nepovedlo. Ted, kdyz je ditko v obdobi vzdoru (2,5 r), si vubec neumim predstavit, ze bych zvladla neco jineho krome neho, tzn. treba chodit do prace ci mit mimino. Ne ze bych mela tolik povinosti, ale jeho neustale mrceni a knourani me straslive psychicky vycerpava. Uz po obede mam pocit, ze pokud si nelehnu, tak do vecera nedoziju. A pritom se jedna jen o takove ty bezne veci co zna kazda matka - nechce se oblikat, nechce jist, rozhazuje jidlo, rve 2 hod v kuse, ze chce cokoladu atd. Kdyz byl mimino, tak veskera ta pece a vstavani se mi zdalo proti tomuto prochazkou ruzovym sadem, protoze fyzicky zvladnu hodne, psychicky je to horsi. Moc bych chtela pro nej sourozence, to je jediny duvod pro, jinak je spousta duvodu proti, tak se v tom tak placam.