Manžela jsem poznala na střední, chodit jsme spolu začali o 10 let později, před tím jsme byli dlouho jen kamarádi. V prváku na střední na mě dělal dojem malinkého (já jsem hodně vysoká), hubeného zakřiknutého chudinky, který ani neumí do pěti počítat a kterému budou ostatní určitě ubližovat. Dodnes si vzpomínám, jak jsme celá třída někdy v polovině prváku zůstali zkoprnělí úžasem, když se ukázalo, že UMÍ nahlas mluvit. Pak se časem ukázalo, že je ještě upovídanější než já, ale jen potřebuje čas, aby to mohl plně projevit.
A svého bývalého přítele jsem dlouho považovala za namyšleného suchara a také jsem se velice pletla