Taky jsem tu občas psala v diskusi o nadaných dětech, zároveň jsem taky několikrát uvedla, že můj syn, budemu teď pět, rozhodne není žádný malý genius, který od půl roku mluví, od dvou let čte a od čtyř řeší rovnice :)
Je to ale podle měého bystré dítě s nadprůměrnou inteligencí, kterou se snažíme nenásilně rozvíjet, protože nás to těší. Zatímnenínijak vyhraněná, i když zdá se, že mu jdou více čísla, číst ještě moc neumí, sčítat a odčítat nízká čísla i zpaměti a tak, naučil se dlouhou číselnou řadu, chápe trojciferná čísla a tak.
Mimochodem, ono to s sebou nese problémy nejen ve vzdělávání třeba, kdy hrozí, že v nemotivujícím prostředí upadne do průměru a podobně. Takovéhle děti jsou třeba vyspělé i v chování, takže náš syn se asi moc za pětiletého nepovažuje, takže je třeba pro většinu dospělých na takto malé dítě nesnesitelně drzý.
Třeba nemá rád, když se ho "roztomilé" babičky v autobuse ptají, jak se jmenuje, takže Budŕeaguje stejnou protiotázkou nebo jim řekne "panda velká" a podobně.
Vypadá to roztomile, ale je to někdy pro rodiče fuška.
Předchozí