Přidat názor k článku Uvztekané dítě

Musím se přiznat, že jsem byla ukázkový příklad uvztekaného dítěte, navíc se sklony k hysterii. Jen někdy pomohlo zatnout zuby a nechat mě vyvztekat. Měla jsem neskutečnou výdrž a záchvaty vzteku u mě vedly až k horečce. Své rodiče jsem doháněla k zoufalství. Nejvíc na mě zabírala asi studená sprcha (Umím si představit, jak by se asi tvářil někdo neznalý věci, když by spatřil mou (mnou) těžce zkoušenou maminku, jak vleče dítě zmítající se v agónii do sprchy.), takže u těžších případů doporučuju.
Občas jsem svým chováním dohnala rodiče i k tomu, že už jim opravdu nezbylo nic jiného, než mi nasekat (nesli to hůře než já, která se obvykle uklidnila).
Z toho vztekání jsem nakonec přece jen vyrostla (puberta stála taky za to)a je ze mně vcelku slušný, ovládající se člověk :-). Takže maminky vydržet, vydržet, vydržet! Teď se akorát děsím toho, co čeká mě, geny jsou pěkný potvůrky:-).
Na článku paní Jany mě nejvíc vyděsil ten chladnokrevný přístup. Se sestrou jsme se dopustily pár pořádných průšvihů, za které jsem obě svorně dostaly, ale ten rituál a asistence sourozenců! Brrrr! Fyzická bolest přebolí rychle, ale ty možné psychické šrámy! Uznávám, že občas je přiměřený !!! fyzický trest na místě, ale co je moc, to je moc. Nehledě na to, že záchvaty vzteku u dětí nejsou totéž, co zlobení.