Přidat názor k článku Jak jsem (ne)dala lekci svému muži

Krátce před porodem prvního syna jsem v Betynce vyčetla radu, že když tatínek přijde z práce domů, má se CHVILKU nechat v klidu, aby mohl začít fungovat. I když se to vždycky nepovede, tak se manželovi snažím dát cca 10 - 15 minut na adaptaci. Což o to, se mnou by domluva byla, ale se synkem ne. Ten potřebuje od tatínka něco hned a okamžitě. Manžel ale říká, že tu hraje roli i psychologický efekt. Když vidí, že se aspoň snažím ho nechat vydechnout, tak ho to potěší a těch svých 10 - 15 minut už ani nepotřebuje. Pro mě je výhodné mu tu chvilku dopřát, protože
1.Odpočatý pak u dětí nebo domácích prací funguje mnohem déle.
2.Když se odněkud vrátím já, snaží se manžel o totéž.
Ale nepovede se to vždycky. Třeba teď byly děti nachcípané, měla jsem toho za celý den dost, manžel chodil zrovna dost pozdě, a tak jsem se pár dnů za sebou běžela projít ven hned, jak dorazil domů.
Ale vadí mi takový ten extrém, jako občas bývá, že otec přijde domů a celá rodina kolem něj chodí několik hodin po špičkách, protože tatínek přeci pracoval a je unavený.