Přidat názor k článku Jak jsem (ne)dala lekci svému muži

Tohle mají myslím všichni chlapi stejný.... jsou větší bordeláři a co je horší, nejsou schopni bordel vidět. Však se taky leta honili v lesích za mamuty a jeskyně jsme zvelebovaly my
Nutno dodat, že třeba na jiném mužském fóru drbou chlapi zase nás, že neumíme parkovat a k tomu ten náš orientační smysl, že )

U nás to funguje tak, že já musím vždycky konkrétně říct, co má přítel udělat. Ne že mu řeknu, ať si ode dneška začne uklízet ponožky, to prostě nefunguje... ale když chci, aby ten a ten den něco udělal, udělám mu seznam: "mohl bys miláčku dneska prosím sundat prádlo, pověsit mokré a uvařit oběd pro Jonáška?". Například. Obvykle je nutné takový seznam říct den dopředu, aby se nestalo, že přítel celé dopoledne prospí. Když jsem poněkud naštvaná, pak volím ironii: "myslíš, že by se tvé špinavé nádobí mohlo ze stolu samo teleportovat do myčky?" Atd.
Přítel je moc hodný a sám tvrdí, že prostě nepořádek nevidí. Že mi rád pomůže, ale musí se mu říct, co je konkrétně potřeba udělat a že to rozhodně nebude brát jako buzeraci. Takže máme takový kompromis.

Navíc je i lepší, když domácí práce takto mohu řídit. Protože přítelova snaha se obvykle při neřízené uklízecí činnosti míjí účinkem. Příklad: je potřeba během hodiny uklidit, pač přijde návštěva - když přítel nedostane přesné instrukce, začne třeba v uklízecím zápalu rovnat knihy v knihovně podle abecedy a třeba úplně ingoruje fakt, že nám dvouletý prcek právě vylil čerstvě naplněný nočník na podlahu

No a nakonec moje zbraň, když je nejhůř: vezmu všechny přítelovy věci a naházím mu je na jeho půlku postele. Mám v bytě uklizeno a zároveň neuklízím po něm. On je pak nucený si své věci někam přendat a zatím se nestalo, že by spal na zemi