Přidat názor k článku Jak jsem (ne)dala lekci svému muži

Sama jsem pár let strávila s někým vzdáleně podobným. Oblečení a užitečné věci jakžtakž zvládal udržovat (vyskytovalo se to obvykle na celkem logickém místě a když už to byla totálně nepřehledná hromada, tak byl schopen jí z vlastní vůle přebrat). Ale nádobí a odpadky od jídla to bylo totéž. Kuchyň jsem vždycky na konci pracovní části týdne vykydala, přes víkend jsem jí zvládla nějak udržovat a další týden jí zase zavalil svinčíkem. Jeden pohyb směr koš už byl na něj moc, všechno se válelo na lince nebo na stole :-( V obýváku akorát on koukal na pro mě nestravitelné akční filmy bůhvíkolikáté kategorie, tam jsem byla schopná nevstoupit měsíc. Taky proto, jaký bordel se tam vyskytoval. On si vždycky vzal k televizi nějaké brambůrky, opltaky, mandarinky atd. a zbytky tam nechal válet. Zbytky podléhající zkáze naštěstí nosil aspoň na tu linku do kuchyně. Ale to co tam zbylo, to vždycky průvan odstěhoval do všech možných i nemožných míst, takže když jsem tam vlezla po měsíci, tak to bylo opravdu na vidle. To bylo pod křeslama, za gaučem, pod skříňkama, za skříňkama ...
Pak jsem společnou domácnost opustila a zatím jsem s žádným jiným mužským exemplářem soužití nezkusila. Takže tu radu, kterou jsem četla myslím právě tady na Rodině, jsem si už v praxi neozkoušela. Spočívala v předchozím důkladném varování a když nenásledovala dostatečná snaha o nápravu, tak veškeré neuklizené věci mu v podvečer nastěhovat do postele (věci zvlášť špinavé nebo nechutné je možné dát jen před postel). A to už musí být opravdu nátura, aby to neuklidil