Přidat názor k článku Jak jsem (ne)dala lekci svému muži

Ecim, takový znám taky.
Já neříkám, že mají hned letět a uklidit, uvařit a nevím co ještě, já jen říkám, že když chtějí určitý komfort, tak ať podobné možnosti dopřejí i své druhé polovičce.
Jako 10minut po příchodu by ocenil každý, ale když si to přiznají jen pro sebe a ženská, jen přijde z práce, tak slyší otázky - co je k večeři, tys ještě nic neuvařila, a kdo tu zas udělal takovej bordel, jakto, že to není uklizený ... a přitom leží na gauči, sekýrujou a sami relaxují, protože přece si potřebují odpočinout... to fakt nemám ráda. Přesně tohle dělá můj otec.
Nebo když je ženská doma s dětma, tak přijde muž domu a né aby pomohl, když třeba jsou děti nemocný - to dokáže dost pocuchat nervy ošetřující osobě, ale místo pomoci si jde sednout, přečíst noviny a ... hlavně na mě nemluvte, nic po mě nechtějte. Místo aby si třeba vzal děti do pokojíku, tam s nimi fyzicky strávil nějakej čas a třeba je ani nevnímal, četl si ty noviny, děckám občas stačí i jen přítomnost někoho dalšího, ne? A ta žena si mezitím oddychla, vypila třeba v klidu kafe, nebo jen seděla na židli a koukala do zdi a užívala si ticho.
Nevím, prostě mi to jejich chování přijde dost vyčůraný a ještě si to alibisticky umí zdůvodnit, proč to tak je.
U nás se tohle naštěstí děje tak jednou za čas, bo rázně zasahuju už v zárodku (jo, jsem občas za megeru a histerku, no bóže)- taky chci z toho života něco mít. I kdyby to bylo jen to čumění do zdi a poslouchání ticha.