u prvního syna jsem si říkala, že by to bylo fajn, jedno těhu, jeden porod a šup a hnedle dvě děti. Dneska, když to vidím, tak jsem ráda, že mám kluky po 2 lëtech, nejen, že bych se u nás v domě nevešla s "dvojplošníkem" do výtahu, ale spíš, to že kluci jsou z jedné postýlky, jedné autosedačky a ještěch oblečků. Navíc, když mi mladší začíná běhat tak oceňuji, že starší už poslechne, ani si neumím představit, že se mi dvě děti rozběhnout roznorodým směrem a já stojím a řeším, které čapnout dřív
. Nicméně znám z okolí plno maminek s dvojčaty a zvládají to skvěle, možná je to jen z mého pohledu, kdy to neznám. Je pravda, že u druhého jsem se ale modlila, aby to dvojčátka nebyly :-( nějak bych to určitě zvládla, ale asi horkotěžko a i když třetí mimi chceme, tak přece jen až kluci budou předškoláci.