Přidat názor k článku Dvojnásobné štěstí

Bydlím v době, takže žádné tahání dětí z patra bez výtahu. A abych byla upřímná, tak já jsem toho s kočárem moc nenajezdila. Tedy myslím takhle po městě do obchodů. Dcera vození nevyžadovala a v kočáru spala jako dudek. Takže stačilo jí vystrčit na zahradu a už byla "tuhá". Když už jsem šla na procházku, tak do lesa, který mám za domem. A na nákup jsem jezdila zásadně autem, takže u mě fakt nic hroznýho. Akorát k doktorovi by to bylo složitější. Ale i to se dá vyřešit.
Co se týče financí, tak v té době jsem pracovala doma a slušně vydělávala, takže i po téhle stránce bychom to zvládli. A dědění oblečení??? Já mám holku a kluka a musím říct, že dcera miluje růžovou a tu klukovi dát nemůžu. Občas se snažím koupit něco (třeba vyteplené kalhoty nebo zimní bundu) tak, aby to potom mohl mít i on, ale hodně věcí stejně musím koupit.
Je mi jasné, že s dvojčaty je víc práce, ale kdyby byly fakt obě tak hodný jako dcera, tak proč ne.