Děkuji, že se konečně jednou zase objevil článek ne o tom, jak hrozné je mít dvojčata či jak je třeba všechny rodiče dvojčat litovat, ale o tom, že my, kteří je doma máme, jsme šťastní a neměnili bychom. Já rozhodně ne, i když první chvíle jsem též dost prodýchávala. Spoustu plánů jsem musela přeměnit, ale nedala bych je.Mělo to tak být a tak to je. A starší brácha? Ten se mě často ptá, proč i on nemá dvojče ... Ale jsou parta, tak ho to napadá čím dál míň.
Předchozí